Strašidelné pověsti – Vysočina

Vysočina je velice zajímavý kraj. A nejen proto, že se tam čas od času vyskytuje obzvlášť zajímavý tvor, kterému prostý lid i kryptozoologové říkají Miloš Zeman :D.  Nechme politiku stranou a pojďme se spíše zaměřit na nějaké strašidelné historky.

speaker.cz

UMRLEC V RUBÁŠI

Kdysi dávno žil v Havlíčkově brodě velmi bohatý měšťan. Ale jak už to tak bývá, peníze z něho udělali velmi lakomého a zlého člověka. Když ho jednou jeho příbuzní našli v posteli mrtvého, moc pro něho ani nebrečeli. Nebožtíkovi vystrojili pohřeb a pochovali ho vedle místního kostelíka.

Jenže kam zmizelo veškeré jeho bohatství ? Pozůstalí prohledali celý měšťanův dům skrz na skrz, ale nikde nic nenašli. První noc se v zemřelého domě však začaly dít podivné věci. Jeho příbuzní přísahali, že slyšeli podivný racchot, jako když se někdo přehrabuje ve věcech. Nikde však nikdo nebyl !

Mezitím na věži městského kostela sloužil službu ponocný. Věděl, že za chvilku bude půlnoc a on jí bude muset odtroubit a ohlásit. To také udělal, ale náhle si všiml, že z jednoho hrobu na hřbitově se odsunula náhrobní deska a vylezl z ní jakýsi bledý člověk v rubáši. Ponocný se strašně vyděsil, ale uklidnilo ho, když se neznámý vydal k jakémusi domu na náměstí.

Další noc byl úplněk a celá situace se opakovala znovu. Ponocný zjistil, že oním bledým cizincem je jen pár dní mrtvý měšťan. Tentokrát umrlec svůj rubáš odhodil na náhrobek a vydal se znovu ke svému domu. Ponocný i přes svůj strach neváhal, rubáš z hrobu vzal  rychle se vrátil na kostelní věž.

Asi za hodinu se mrtvý měšťan ze svých toulek vrátil a když zjistil, že je jeho rubáš pryč, okamžitě se prázdným pohledem zadíval nahoru – na věž. ,, Vrať mi můj rubáš !!! “ pronesl skřehotavým hlasem mrtvý směrem k ponocnému.  Ten byl tak vyděšený, že se nezmohl na slovo, natož na nějaký pohyb. V tu chvíli už si to oživlá mrtvola štrádovala po schodech k zloději svého majetku. Poslední zbytky pudu sebezáchovy musel ponocný vynaložit, aby začal volat o pomoc a zvonit na veliký kostelní zvon.

Z domů začal vybíhat městský lid a volání ho přivolalo rovnou ke kostelíku. Několik lidí hned vbíhalo do zvonince, jenže v půlce cesty na schodech objevili čísi mrtvolu. Po důkladném ohledání se zjistilo, že je to mrtvý lakomec. Zatímco vyklepáného ponocného doprovázeli domů, zbytek města šel zburcovat kata a kněze. Popravčí, jakožto vykonavatel hrdelního práva mrtvole usekl hlavu, kněz poté vysvětil její hrob. Tělo bylo znovu pohřbeno.

Od té doby se lakomcův přízrak již nikdy nezjevil, ale ani jeho bohatství nebylo nikdy objeveno.

ČERNÝ MUŽ

Lipnice nad Sázavou má jakožto každý správný hrad i svoje strašidla. V jeho hradbách je uvězněná i duše jednoho vraha. A kdože to byl ?

Během vlády jednoho z lipnických pánů, se na hradě stala obrovská tragédie. Služebnictvo našlo v komnatách dvě bezvládná těla. Jedno patřilo samotnému hradnímu pánovi a bohužel, už mu nebylo nikterak pomoci, druhé jeho ženě, kterou se na malou chvíli povedlo přivést k sobě. Paní při umírání vypověděla, že jejich vrah byl muž a měl tvář potřenou černým uhlem. Poté skonala. Stráže se ihned dali do pátrání.

V podhradí, pak v jedné krčmě skutečně našli jakéhosi muže, který měl na tváři zbytky mouru. Zrovna počítal velké množství zlaťáků. Ihned byl sebrán a odveden na hrad.

Ještě tentýž večer ho za loupežnou dvojnásobnou vraždu odsoudili k smrti. Rozsudek měl být vykonán následujícího rána, jenže mordýř během noci spáchal sebevraždu. Dodnes prý je možno spatřit jeho ducha, jak  v podobě černé postavy od mouru bloumá studeným  sklepením.

O PŘEJETÉM

Mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem je železniční dráha. Po jejích kolejích jezdí i motorový vlak s přezdívkou „Humpolačka“. Krátce poté, co se celá trať dala do provozu, se však stalo neštěstí.

V té době měli lidé z vlaku velký respekt a dokonce se našli i tací, kteří se ho báli. Jeden postarší místní si jednou v noci krátil cestu kolejištěm domů do Humpolce. Ale stalo se, co se nejspíš mělo stát. Kousek u Kamenice vlaková souprava muže dohnala. Muž už špatně slyšet a proto přeslechl i výstražné houkání. Strojvedoucí se nemohl střetu jakkoli vyhnout. Muže vlak přejel.

Pár dní na to se na tragickém místě začal zjevovat mužův přízrak. Prý je tam někdy spatřen i dnes a hledá kosti a části těla, které mu vlak ujel.

O HLUCHONĚMÝCH DVOJČATECH

V Hurtově Lhozě žil mladý manželský pár. Dům měli pěkný a hospodářství se dařilo. Jediné, co jim chybělo k úplně spokojenosti však byly děti. Zkoušeli snad všechno, žena obešla i několik doktorů a furt nic.

Říká se, že trpělivost růže přináší a i zde se nakonec manželé dočkali. Narodila se jim dvojčata, ovšem obě děti byly hluchoněmé. Novopečení rodiče však věřili v jejich vyléčení.

Děti rostly jako z vody, ale jejich postižení stále přetrvávalo. Do toho všeho se velmi zhoršil zdravotní stav matky. A krátce nato pak zemřela.

Manžel se propadal do čím dál větších depresí, ztráta ženy ho velmi zasáhla. Věděl, že se o dcerky musí postarat i kdyby musel vypustit duši. Smutkem nespal a svoje holčičky hlídal jako oko v hlavě.

Den před pohřbem, přišel muž kolem půlnoci do dětského pokoje, aby zkontroloval, zda holčičky nerušeně spí. Spaly klidně, ale nad jejich postelemi se vznášela bílá postava. Hladí je, narovnává přikrývky a něco šeptá do ucha. Muž si myslel, že to vše se mu jen zdá a vidění přičítal svojí nevyspalosti a vyčerpání. Šel si proto lehnout.

Druhý den se ráno konal pohřeb. Když kněz dořekl smuteční řeč, příbuzní se dali do pláče. A s nimi plakali i dva malí polosirotci. Holčičky jakýmsi zázrakem totiž poprvé promluvily. Dlouho se o tom pak po celé vsi povídalo, ale jedině čerstvý vdovec věděl, kdo za vyléčením dětí opravdu stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.