PARANORMALZáhadná místa

Sanatorium Šumperk

Za nejstrašidelnější psychiatrickou léčebnu vůbec je považovaná americká Waverly Hills, u nás je nejvíc profláklá léčebna v Dubí. Co když je tu ale ještě jedno místo, které ve svých zdech už po léta uchovává křik a utrpení nevinných pacientů? Pojďme se seznámit s pochmurným šumperským sanatoriem.

Historie objektu se začíná psát v roce 1899, kdy dva šumperští architekti podle svých plánů postavili budovu s anglickým parkem. Je zajímavá i poloha komplexu. Nachází se poblíž Šibeničního vrchu, o kterém je v kronikách zaznamenáno hned několik desítek případů poprav či procesů s čarodějnicemi.

Místo začíná fungovat jako vodoléčebný ústav, podobný těm v tehdějším Německu. Klientela na sebe nenechá dlouho čekat a hojně rozrůstá. Jelikož stavba disponuje pouze čtyřiceti lůžky, je nuceno být ve třicátých letech vystavit několik dalších objektů jako např. služební byty pro zaměstnance, vrátnice či domeček pro zahradníka. Pacienti měli též dostatečný komfort. V sanatoriu byly k dispozici hned čtyři salonky (kulečníkový,kuřácký,klavírní, čtenářský), lehátkové oddělení, tělocvična a dokonce i kuželkárna a sluneční lázně. Objekt byl plně elektrizován a ústředně vytápěn.

turistika.cz

Léčily se zde nervová onemocnění, poruchy metabolismu, žaludeční a srdeční obtíže. Jenže počáteční zájem lidí opadl a bohatá klientela si radši zajela do nedalekých Glucholaz, kde měl podobné zařízení smetánkou známý lékař. Léčebna je proto nucena  několikrát změnit majitele. Je rok 1922 a nový vlastník nemovitost mění na Masarykovu dětskou plícní léčebnu zaměřenou na léčbu tuberkulózy. A právě v těchto dobách se začíná psát tmavá kapitola šumperského sanatoria.

I po rekonstrukci několika důležitých místních objektů, nemocných bylo hodně a kapacita nestačila. Navíc léčebné metody byly velmi zastaralé a zdejší pracovníci (zaměstnanci šumperské nemocnice) svoji práci dvakrát nemilovali. Dětští pacienti proto kromě různých nadávek zažívali i vážné fyzické násilí. Přístup personálu, podmínky a špatná léčba si nakonec vyžádá okolo cca 5 000 mrtvých dětí. Po vyhlášení druhé světové války se z na oko vzorné léčebny stala ubytovna pro vojáky, poté azylový dům pro uprchlíky a nakonec dětský domov.

Po válce se léčebna vrátila zpět k léčení plicních chorob a činila tak do roku 1981. Poté se ovšem objekt musel (díky nařízením těm shora) o prostory podělit s III. interním oddělením šumperské nemocnice a pak přibyly ještě několikery samotné ambulance a psychiatrie. Jako konec léčebny se považuje nástup nového nemocničního vedení, které se rozhodlo sanatorium sice prodat, jenže částka se potencionálním zájemcům zdála až moc vysoká, vzhledem k rozsáhlé rekonstrukci, kterou stavba potřebovala. Areál proto začal pomalu chátrat.

urbex.cz

Nedlouho po uzavření se tu ovšem začaly dít podivné věci. Jednoho chladného večera nalákaly opuštěné a hlavně zastřešené prostory několik bezdomovců. Ti ovšem v chatrající ruině noc přečkat nedokázali. Údajně byly důvodem podivné zvuky, které se tamějšími chdobami rozléhaly. Jeden z nich měl navíc pocit, jakoby v jednom z opuštěných pokojů viděl sedět malou holčičku. Během vteřiny však zmizela. Tyto výpovědi nikdo zpočátku nebral vážně. Vždyť byli určitě opilí.

Jenže po pár týdnech se do blízkosti sanatoria dostala parta mladých lidí, kteří návštěvou opuštěné léčebny chtěli splnit jakéhosi bobříka odvahy. Jen s baterkami se bez velkých obtíží dostali až dovnitř budovy, a chvíli se procházeli po chodbách, a nakukovali do pokojů a ordinací. Jako velmi podivný se jevil fakt, že pokud se v místnosti nacházely hodiny, vždy ukazovaly půlnoc. S ničím dalším se však nesetkali a pomalu se měli k odchodu. Ještě než došli ke vstupním dveřím, opřel se jeden z přítomných rukama o zeď a těžce oddechoval. Na otázku co mu je, odpověděl, že se mu motá hlava a je mu špatně od žaludku. Pár vteřin nato se dotyčný začíná dusit. Vystrašení dobrodruzi berou kamaráda a snaží se ho táhnout ven. Když konečně všichni stojí venku, všem se notně uleví. Vystrašení se vydají ke kvapnému odchodu, jeden z nich se přece jen ještě přes rameno ohlédne. Zůstane stát jako přikovaný a rukou ukazuje do jednoho z oken. Ostatní se též otočí.  V jednom z oken vidí lidskou postavu, než si však uvědomí, co se to ve skutečnosti děje, silueta zmizí. Všichni se dají na útěk.

Paranormální jevy zažije v šumperském sanatoriu nezávisle po sobě několik dalších lidí. Podivné zvuky jakými jsou nikomu nepatřící kroky a šeptající hlasy, přízračný dětský pláč vystřídají svědectví o spatření přízračných postav. Jedním z nejznámějších duchů je holčička s šátkem kolem krku a s panenkou v ruce. Údajně se zjevuje pouze v jednom z pokojů a většinou jen tiše bloumá po místnosti a náhle zmizí. Také bylo spatřeno několik hrajících si duchů dětí.

sumperskydenik.cz

Je samozřejmé, že příběhy o šumperském sanatoriu na místo přilákalo i několik paranormálních týmů. Ti aktivitu ve většině případů potvrdily a v mnohých případech poukázaly na historii celé lokality místa. Úkazy, které se na místě objevují nemusí být vždy dílem pouze ztracených duší zemřelých z léčebny. Při komunikaci s entitami prý několikrát narazily na duše popravených výtečníků nebo domnělých čarodějnic. V kronikách bylo posléze napočítáno ještě 56 nevinně popravených měšťanů na šumperském šibeničním vrše. Jsou i oni mezi nimi?

V současnosti je místo oploceno, dveře zajištěny a v areálu se nachází několik průmyslových kamer. V blízkosti ústavní vrátnice bylo kdysi kojenecké oddělení, které je dnes přestavěno na několik vilek. Je zajímavé, že mnoho zdějších nájemníků se s paranormální aktivitou minimálně jednou setkalo, jiní se s ní dokonce   potýkají téměř denně. Ponurá historie šibeničního vrchu se však odráží i na druhém konci lokality, tam nyní stojí dům pro seniory. A místní zaměstnanci tvrdí, že vždy jednou do roka přijde období, kdy dochází k hromadným úmrtím pacientů. Náhoda?

*

Related Articles

15 Comments

  1. Tomuto se říká účelové lhaní. Zajímalo by mě, o jaké zdroje opíráte těch 5000 mrtvých dětí. Doktor Otakar Reiss, který vedl léčebnu v letech, kdy tam podle vás měly umírat děti po tisících, byl výjimečný lékař a vlastenec, který pokračoval v tradici léčby tuberkulózy dle praxe dr. Františka Hamzy. Po druhé světové válce dovedl docent Vladimír Vojtek, jenž dětskou plicní léčebnu převzal, toto zařízení k jeho maximálnímu rozkvětu, děti zde umíraly děti jen zřídka (např. v případech meningitidy, která je i nyní závažným onemocněním). Zajímalo by mě, jestli jste někdy mluvila s někým, kdo tam pracoval či se léčil? Já ano. Bývalí pacienti i zaměstnanci mají spousty zajímavých historek, ale žádná z nich nehovoří o přízracích, jen o spoustě lásky, trpělivosti a hlavně daru nového života.

    Mimochodem, kdo vám poskytl tak krásné fotky zevnitř? Zajisté za to zaplatil svým životem. Nebo je teď alespoň v péči psychiatrů, že?

    1. Ja tam chodim casto a vim ze dovnitr se nelze dostat. Hrozi propadnuti a vsude jsou i cidla. Bez. Agentura tam jeho coby dup.
      Historie celeho objektu je velka. Lze citit urcite vibrace i pro cloveka ktery nezna historii.
      Je skoda ze se ma vsechno ZBOURAT 🙏🙏🙏🙏

    2. Podivné zvuky, tajemná světla a stíny, mlžně postavy, tváře vyhlížející z oken – to vše je opuštěné Šumperské sanatorium.

      Podle jedné verze za stav v jakém dnes je může nehoda která způsobila smrt dítěte a od té doby se zde děly strašidelné jevy:
      „Období plodnosti“ náhle, ze dne na den, skončilo. Mezi lidmi a pacienty se říká, že za to může především neopatrná sestřička, která jednoho večera nechala po osprchování malého pacienta v koupelně samotného, školák během sestřiny nepřítomnosti záhadným způsobem vypadl z okna. Ani několik měsíců vyšetřování a rekonstrukcí činu nepřineslo vysvětlení, jak se to mohlo stát.

      převzato z
      Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

    3. Přesně tak. Z tohoto města pochází má rodina, a nikdy se nic takového neříkalo. Opravdu účelové lhaní.. A pod sanatoriem bydlala moje příbuzná a taky nikdy nic takového neříkala..

  2. No, vzhledem k tomu, ze pred objevem streptomycinu byla umrtnost na TBC vysoka (rikalo se ji take Bily mor), tak to mnozstvi mrtvych deti neni nijak zarazejici (pokud jich vubec tolik bylo). A Waverly Hills nebyla psychiatricka lecebna, ale plicni sanatorium, taky pro nemocne tuberkulozou. Ono kdyz chci nekde neco paranormalniho najit, tak to tam najdu. Pokud by se o te budove nic nevedelo, tak by tam najednou nikdo nic nevidel. Napriklad areal Prirodovedecke fakulty v Brne na Kotlarske byl puvodne mestsky chudobinec a na miste dnesni vratnice stavala marnice. A kupodivu tam nikdo zadne duchy nikdy nevidel ani nehledal, proste proto, ze o te historii moc lidi nevi. Strasila jsem tam tak leda ja – po nocich v laboratori.

  3. Tak já jsem se těm 5000 mrtvých dětí jenom zasmál. Od změny na Dětskou léčebnu v r. 1922 do začátku války, to je 17 let činnosti, mi při tehdejším šestidenním pracovním týdnu vychází jedno mrtvé dítě denně.
    Pět tisíc dětí tak sotva stačilo projít za tu dobu Masarykovou léčebnou. Při rapidně kratší době pobytu, než jsme měli my v 70. letech (cca půl roku).

  4. Panebože, to je neskutečný debilní blábol, taková snůška sprostých lží, nad kterými zůstává rozum stát…

  5. Já sem byl uvnitř a žádné zvuky sem ta neslyšel ani žádné lidi kromě mě a mého kámoše sem tam neviděl jeto fake je tam jenom alarm a jediné co nás vystrašilo ta bylo že nanas přijela ochranka

  6. Neříkám že není možné aby tam strašilo,ale aby to nebylo jako s penzionem Nimrod… Četla jsem si články a vždy tam psali jak tam hrozně moc straší a podobný,já tam byla a jediný co mě děsilo bylo to že tam přijelo postupně asi 5 aut. Rodiny s dětmi,to nepochopíte. Bylo tam víc lidí než když to fungovalo a to je to opuštěný. Takže u tohohle objektu bych se nedivila kdyby mě tam vyděsila leda tak ochranka,ale můj názor je můj názor a chápu když mě tady bude chtít někdo zabít za to co tu píšu…

  7. Ten článek je nesmysl. V 80 letech jsem tam byla jako pacientka. Byla to opravdu krásná budova,vše pro děti, které se tam léčily. Všichni se o nás perfektně starali, měly jsme i výborné učitele. I když mi v té době bylo 12 let, byly tam i malé děti a rodiče za námi nesměli jezdit. Takže se nám určitě stýskalo-všem. Ale malé děti měli spoustu hraček,mohli jsme sestřičkam s nimi pomáhat a hrát si s nimi. Chodili jsme do krásného přilehlého parku, kde byly vzrostlé stromy většinou jehličnany,čistý vzduch a klid.Měli jsme štěstí, že se tato nemoc dala léčit,na tak krásném místě i léčebně. Je ostuda, že takhle krásná a užitečná budova, byla nejdříve zdevastovaná, potom zbouraná, byla to užitečná a krásná budova s hystorii. Co tam bude stát teď? Zase golfové hřiště? Jako je to po celé ČR. Velmi smutné!

    1. Tak a teď schválně jak vás koupaly kde za jakých podmínek když byla zima?! Jak vám dělaly testy přes ten krk?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button