Strašidelné pověsti → Trutnov

Ani tento týden vás neošidíme o další díl strašidelných pověstí. Tentokrát navštívíme Trutnov, město v královéhradeckém kraji, kde se každý rok koná jeden z nejznámějších hudebních festivalů u nás. Ale věděli jste, že zde měli kdysi dávno problémy s oživlým nebožtíkem?

• O SCHOLZOVI
V 16. století žil v Trutnově velmi bohatý muž jménem Stefan Scholz, kterému se přezdívalo Hübner. Tento stavitel postavil ve svém městě řadu významných staveb. Scholzovi se dařilo velmi dobře a mezi trutnovskými se začalo šuškat cosi o spolčení s ďáblem.
Jednou Stefan do svého domu pozval faráře a písaře. Víno teklo proudem, jenže během bujného popíjení se Scholzovi povedlo nejapným žertem vyprovokovat oba návštěvníky a celá akce skončila výpraskem váženého faráře. Možná to byl právě on, který po odstoupení z funkce začal na Stefana kydat další špínu.
Kdo ví?
Jedno je ale jisté, Scholz se stal terčem opravdu všemožných zvěstí. Jedna například vyprávěla o tom, že v jeho šenku přibývá víno a to pak stavitel za velký peníz prodává. Také prý nechal ve svém domě odstranit zabezpečovací oblouky, což mělo za následek zřícení celé stavby, které se jen tak tak obešlo bez zranění. Tohle vše pokračuje až do doby, dokud Scholz neonemocní a následně nezemře.

Město vystrojilo Hübnerovi pohřeb hodný jeho postavení. Když se všechno začalo relativně uklidňovat, objevila se svědectví několika lidí, kteří tvrdili, že Stefana potkali živého a zdravého, s úměvem od ucha k uchu. Svědky měl prý i několikrát obejmout a vypravovat jim o tom, jak už od mládí rád vyvolával zlé duchy i samotného satana.
Rovněž se prý uměl proměnit v koně. Jednou přišel k městskému kováři nechat se okovat, jenže ten ho při kování třetího kopyta poznal. Hübner se lekl a utekl. Kdyby se podařilo okovat všechna čtyři kopyta, Stefan by se údajně proměnil přímo v ďábla.

Jednoho dne chtěl zvoník zazvonit na zvon, jenže ten vlivem jakési tajemné síly nevydal ani hlásku. I v tom měl mít prsty Hübner. Lidé problém nahlásili faráři a ten nařídil zvoníkovi, aby zkusil zazvonit znovu o půlnoci.  Aby se ujistil, že ho zvoník poslechl, vydal se v noci k věži. Jenže v půli cesty si všiml jakési temné postavy, která šplhala po zdi přímo do zvonice. Farář rychle nakreslil kolem věže svěcenou křídou kruh a postava se tak dostala do pasti. Když odbila jedna hodina, Hübnerovo mrtvé tělo se zřítilo k zemi, farář ho pokropil svěcenou vodou a schoval do pytle, který posléze odhodil kamsi do křoví. Celé město bylo vyděšeno.
Po této události se každou noc začal na Scholzově hrobě objevovat bílý rubáš, který si tam nebožtík odkládal vždy, když chodil na noční rejdy. Jednou se však právě zvoníkovi podařilo rubáš vzít a ihned s ním utíkal do zvonice. Stefan byl poblíž a ihned se za zlodějem vydal, než se však opět dostal po zdi nahoru, odbila půlnoc.

Scholz prý nejraději strašil u zadních dveří radnice. Proto je trutnovští nechali zazdít a pověsili na ně veliký kříž. Každé ráno však dveře stály jako dřív a kříž zmizel.

Hübner trýznil Trutnov dvacet dlouhých týdnů. Nakonec byl radními prohlášen za ďábelskou bytost a byl nakázáno jeho tělo spálit. Když kat (za hojné návštěvnosti místních) vykopával mrtvolu, odtáhl jí ke špalku a zde jí popravil. Všechny přítomné vyděsil fakt, že z oddělené hlavy prýštila krev. Ta tekla i ze srdce, které popravčí z těla vyndal. Všichni žasli, jelikož tělo bylo pohřbeno před pěti měsíci. Nakonec byla Scholzova mrtvola spálena… a všechny temné nekalosti ustaly.

• O TAJEMSTVÍ TRUTNOVSKÉHO KOSTELA
Někdy se stávalo, že se z místního kostela kolem půlnoci začalo linout oslnivé světlo. Naposledy se tak stalo roku 1866 před vypuknutím Prusko-rakouské války. Tehdy obyvatelé domů čp. 57 a 61 (jejichž okna se nacházela hned naproti kostelu) tento jev sledovali několik dní po sobě. Jelikož všichni chtěli zjistit, co za tím stojí, jedna ze sousedek se sebrala a vydala se za děkanem pro vysvětlení. Jenže cestou se jí nečekaně zjevil ohnivý muž s černým psem a donutil ji, aby se vrátila. Žena prožila těžký šok a teprve druhého dne odpoledne se rozhodla vše ohlásit na faře. Tamější kaplan celou věc dotyčnému děkanovi svěřil a spolu se vydali v noci do kostela. Co tam oba muži viděli se asi nikdy nedozvíme. Děkan však poté celou věc podivně zamlouval a zář přičítal „věčnému světlu kostela“.
Znamená to, že ohnivec se psem tam stále ještě je?