Intuice může zachránit život, naslouchejte jí

Každý z nás má do jisté míry vyvinutou intuici.
Někdo méně, někdo více.
Někdo jí má, ale většinou neuposlechne to, co mu intuice říká.
Někteří intuici považují za šestý smysl.
Přitom nikdo neví, odkud se vzala, co je zač, a jak je možné, že je tak přesná.

Intuice bývá jakýsi pocit, že má člověk něco udělat, přičemž logicky to nevysvětlí. Mnozí lidé, ač založeni velmi racionálně, neumí s intuicí pracovat. Nedokáží se oprostit od rozumu a lehce sklouznout k emocím a svému srdci.

Většina lidí má s intuicí zkušenost takovou, že se pro něco rozhodují, nejsou si jistí, zda je to to správné, a poté, co se rozhodnou pro tu druhou možnost, zjistí, že to, co je napadlo úplně nejdřív, bylo správné. Stejné, byť možná trochu tvrdé ode mě, je to i u žen, které byly napadeny někde na ulici, znásilněny apod. Po činu většinou řeknou větu: „No, já měla takový divný pocit…“
Intuice. A ony neuposlechly jejím náznakům.

Já osobně mám vyvinutou intuici. Nejednou mi přeběhl mráz po zádech, když jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych ji neuposlechla. Asi před dvěma lety, když jsem ještě bydlela u rodičů, jsem šla do školy (chodívala jsem 3 km dolů do vesnice a poté autobusem), chtěla jsem si zkrátit cestu.
Lesíkem.
To ráno byla mlha, chladno, byl podzim. Po nočním dešti. Když jsem došla na okraj cesty, a chystala jsem se vydat do lesíka, zastavil mě hrozně nepříjemný pocit, který mi naznačoval, abych tam nechodila. Třásla jsem se, ale ne zimou. Měla jsem strach, ohlížela jsem se. Chvíli jsem tam tak stála a poslouchala svoje pocity a okolí. Nakonec jsem se raději otočila a šla delší, nýbrž dle mých pocitů bezpečnější cestou. Sestra měla jít do školy hodinu po mě, tak jsem jí napsala, aby se cestě raději vyhnula. Znáte sestry, zvlášť ty mladší, většinou odmlouvají, nechtějí poslechnout, ale povedlo se mi to.
Když jsem dorazila odpoledne domů, máma mi řekla, že v lesíku, kolem kterého jsem chtěla jít, dva psi napadli místního, který tam sbíral houby. Ošklivě jej pokousali. Když jsem pomyslela na to, co by se dělo, kdybych tam šla já nebo moje sestra, bylo mi hrozně.
Výše popsaná příhoda byla mým prvním setkáním s intuicí. Poté jsem s ní chtěla pracovat více a k většímu rozvoji došlo v době, kdy jsem se začala zajímat o duchovno, esoteriku a meditace. A zkušeností, které mám, je opravdu spousta. Nejvíce však v rodině. A nejednou šlo o život. Ne vždy vám rozum postačí, věřte mi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.