Věznice Eastern State – Uvězněné duše mrtvých kriminálníků

Vězení jako takové není rozhodně příjemné místo. Vztek, násilí, utrpení, temné myšlenky jeho obyvatel a i smutek, to vše se dokáže přímo vpít do vězeňských zdí. V americké Pensylvánii se nachází věznice, která je sice už několik let mimo provoz, ale pořád je v ní docela živo…

Nejdřív trocha historie.
Zařízení bylo uvedeno do provozu v roce 1829 a fungovalo jako samovazba. Vězňům měla pomáhat k  nápravě a k nalezení Boha. Mnoho lidí však zešílelo nebo zemřelo.
Ptáte se proč?

Každý vězeň měl svou vlastní kobku, ta obsahovala stůl, postel, záchod a Bibli. Trávili tam 23 hodin denně, zbylá hodina sloužila pro vycházku, kdy jim bachař zavázal oči černou páskou, aby odsouzenec nemohl vidět ostatní a nemohl s nimi promluvit. Konverzace s ostatními byla velmi přísně trestána, ostatně jako jakékoliv jiné porušení přísných pravidel.
A tresty byly velmi kruté.
Například tzv. „Šílencova židle“. Vězně připoutali na židli tak pevně, že nebylo nic neobvyklého, když se mu zastavil krevní oběh a on zemřel. Ti, kteří přežili však museli trpět bolestí i několik dní, bez vody a jídla, což často vedlo k zešílení. Někdy byl trestanec poslán na několik dní do díry, což byla skutečná díra v zemi, kde nebylo žádné světlo a velmi málo vzduchu. Každý dostal vodu a chleba, ale musel počítat s tím, že se bude muset dělit s krysami, šváby a všemožnou havětí.
Když se někdo provinil opravdu těžce, byla mu nachystána vodní lázeň. Nešťastník byl ponořen do ledové vody a pak ho na celou noc zavěsili na zeď, na mráz. Ráno byl obvykle provinilec nalezen s vrstvou ledu na kůži. Asi nejhorší trest však byl „železný roubík“, který o život připravil asi nejvíc lidí. Vězni byl dán kovový límec se zachycením na rukou a jazyku. Sebemenším pohyb znamenal trhání jazyka a silné krvácení, což vedlo ke smrti.

Věznici navštívil i Charles Dickens, který poté prohlásil, že něco tak hrozného nikdy neviděl. Není divu. Budova čítala 1 700 chovanců, z toho 250 se na místě zbláznilo. V roce 1913 byl areál využíván už jako běžná věznice.

V roce 1971 je místo uzavřeno a  říká se, že jedním z důvodů měly být i paranormální jevy, kterých byli vězni a dozorci čím dál častějšími svědky.

Na bloku 4 se měly zjevovat přízraky dávno mrtvých vězňů, kteří pak bezostyšně bloumali po chodbách. Na strážní věži strašil fantom vězeňského strážce. A v sektoru 12 se ozývaly nevysvětlitelné zvuky; kroky, které nikomu nepatřily, různé tajemné hlasy, šeptání a děsivý, šílený smích . Z jedné cely se má dodnes ozývat dokonce i psí štěkot. To proto, že si zde trest odpykával i labrador Papp. Seděl tu za vraždu guvernérovy kočky, která se stala v roce 1924. Útokům zdejších duchů se neubránil ani slavný gangster Al Capone, který zde měl být strašen duchem muže, kterého zavraždil.

Teď budova slouží jako atrakce pro turisty a parapsychology. Ti zde každý rok provádějí alespoň 20 výzkumů zaměřených na paranormálno a vždy objeví nějakou další nespokojenou entitu. Duchové však z přítomnosti lidí dvakrát nadšení nejsou. Každý říjen je věznice díky Halloweenu  přestavěna na velký strašidelný zámek. A proto není divu, že se narušitelům snaží všemožně škodit.

Je znám příběh jednoho zámečníka, který byl do věznice povolán, aby přestřihl 140 let starý zámek na jedné cele. Když tak učinil, popadla ho prý velká přízračná ruka a začala ho škrtit. Traduje se, že tento muž nevědomky otevřel dalším nepokojným duším. Sám se později nechal slyšet, že z cely cítil dost silnou vlnu negativní energie. Dodnes se v bloku zjevují duchové a vábí nevinné turisty, aby je následovali. Když se budete po věznici procházet sami, můžete potkat i hrozivé černé stíny. Málokdo tam zůstane po setmění, jelikož se západem slunce se veškeré aktivity několikanásobně zvýší.

Navštívili byste tuto strašidelnou věznici a jak dlouho byste byli ochotni tam vydržet?