Deník Williama Buckse (18+) – 4. díl

Tak ještě jednou… pan William Bucks je fiktivní bytost, která je inspirovaná životy několika skutečných sériových vrahů. Do Bucksova charekteru se snažím zakomponovávat typické rysy pro tyto psychopatické kriminální živly. A něco je zkrátka jen moje zvrhlá mysl.

A vám, kteří toto označují jako oplzlost, která na internetu nemá co dělat, znovu opakuji, že celý příběh má věkovou hranici. Tu sice může porušit každé dvanáctileté děcko, ale to úplně stejně může odkliknout zletilost i na porno stránkách. Kde je problém?

Jinak jsem ráda, že má náš „Willík“ nějaké fanoušky a velmi mě to těší 🙂 Nuže… jedeme dál 🙂

finger_killer_by_thecolourushproject

15. 10. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Pomalu jsem od ní odcházel, ale v půlce cesty jsem se zarazil, došlo mi totiž, že tohle místo je celkem dost na očích. Každý podvečer sem Kevin chodí na jetel pro králíky a určitě by nebyl rád, kdyby zde za pár hodin (ještě s kocovinou) našel svojí dcerku s hlavou rozkřáplou na kousíčky. Dalším problémem byla krev, vpíjela se do trávy a já byl od ní taky celej zasranej.  Podíval jsem se na farmu a zjistil, že je tam tma – všichni už chrápou. Začal jsem trhat nějaký větve, házel je na hromadu a šel s nima k Jeně. Ležela tam tak klidně, nijak se netvářila – ani nemohla, jelikož měla ksicht totálně na maděru, ale její oči jakoby i přes tu krev modře svítily. Bylo mi z nich smutno a tak jsem vzal klacík, vypíchnul jí je a zabalil do jejích hadrů. Pak jsem jí vzal a pomalu s ní šel po stráni dolů. Byla těžká jako kráva. Pořád na ní byla krev, ale cítil jsem, že už je studená. Hledal jsem vhodné místo a nakonec ho i našel. Byla to dost zarostlá škarpa na který se válel i nějaký bordel. Trošku jsem to místo ušlapal a Jenu tam hodil. Stál jsem nad její mrtvolou a díval se na své dílo. Nyní jsem si byl stoprocentně jist, že Dolly určitě přežila, jelikož takový adrenalin jsem při odchodu z jejího kutlochu neměl. Cítil jsem euforii, štěstí, strach, vyděšenost, uspokojení, bolest péra (jak mě ta svině kousla)… prostě všechno dohromady. Jsem teď něco jako Bůh! Rozhoduji, která má ovečka zemře a kterou nechám žít.

Jenino tělo bylo od krve a špíny a já v tu chvíli litoval, že nemám foťák… chtěl jsem si ten pohled uchovat, celou tu sváteční atmosféru. Konečně jsem pochopil Artura a další maníky, který někoho zabili, ale já budu jiný… já si stvořím sbírku svých andělských krásek a nikdy, NIKDY se nenechám chytit. Svůj život od teď zasvěcuji voňavým kundičkám, jejich slzičkám a bolestným křikům. Už žádné ovčí anály (ano, i Kevinovy ovce poznaly sílu a výstřik mého nádobíčka), ale voňavé růžové lasturky! Všem lidem bych přál najít něco co je baví… onen pověstný smysl života.

K Jenině tělu jsem hodil i ty její hadry a vše pečlivě zaházel větvemi a nějakou zeminou. Byl jsem špinavej jak prase, ale naštěstí jsem v lese našel potůček a v něm ze sebe konečně smyl všechnu tu krev, kundovinu a hlínu. Jenže hadry mi nešly vůbec vyprat. Dlouho jsem přemýšlel co a jak a pak se prostě rozhnodnul. Začínalo sice svítat, ale já se vracel na farmu  v Adamově rouchu. Jak se dalo čekat, všichni chrápali a po celém baráku smrděla samohonka a blitky. Zaplul jsem do svého pokoje, oblíknul se do čistýho a padl do postele s pocitem dobře odvedený práce. O pár minut později zakokrhal kohout.

16. 10. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Hřebelcoval jsem koně, když ke mně přišel Kevin. Ještě teď to z něj táhlo a měl krví podlitý oči.
„Neviděls Jenu? Vůbec nikde ji nemůžeme najít a to jsme prohledali snad ouplně všecko.“
Byl vystrašenej.
„Neviděl, jsem byl včera rád, že jsem našel svůj pokoj. Nakonec jsem vytuhnul hlavou v kýblu s blitkama.“
„Nikdy neodešla z domova bez vohlášení, ptám se po všech čertech, obešel jsem třikrát celou farmu i u ohrad jsem byl… nechceš mi pomoct jí hledat, přece jen máš vojenskou hlavu a třeba…“
Dál už jsem ho nevnímal, jak zmínil ohrady mé tělo polil ledový pot.
„Nooo… a nešla třeba k nějaké kamarádce nebo tak, tyhle mladý holky někdy dělaj spoustu bláznovin.“ chtěl jsem to prostě zahrát do outu.
Kevinovi slzely oči a prohlásil něco o tom, že jediné kamarády měla Jena tady, zkusil jsem teda variantu o nějakým frajerovi, na to mi odpověděl, že kdykoliv se kolem ní někdo vochomejtal, vzal vidle a trošku tomu dotyčnýmu pohrozil.
„Pomůžu ti teda hledat.“ slíbil jsem a ještě to odpoledne jsem s ním prolejzal všechno možný a dělal u toho strašně důležitýho.
V šest večer, jsem Kevinovi řekl, ať sjede pro fízly, a on taky tak učinil. Večer jsem si jak film přehrával včerejší noc, pořád mě to stejně vzrušovalo.

17. 10. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Vyslali mě do vesnice ke kováři kvůli okování koní. Když jsem se vrátil na farmu, akorát odjíždělo policejní auto. Všichni byli ubrečení a neřešili nic jinýho než Jenu a to, jak jí policajti s čoklama hledali. Bylo to otravný, ale musel jsem dělat, že mě to mrzí a strašně zajímá. Kevin začal ještě víc chlastat a Eve spálila kuře, na který jsem se tolik těšil. Bože, tolik povyku pro jednu blbou holku… Věděl jsem, že budu muset co nejdřív pryč, ale bylo by to až moc podezřelý jen tak vypadnout, proto jsem sednul ke stolu a napsal dopis. Pak ho ukázal Kevinovi a spoléhal na jeho na jeho tupost. Vyšlo to. Do karet mi hrál i fakt, že byl zase značně vožralej.
„Koukám, že se teď všechno sere! Mně zmizí dcera a tobě umře žena… fakt chceš na ten pohřeb jet, já jen, že si mi říkal jaká je to nevděčná a nevěrná děvka.“
„Kvůli ní si furt nemůžu najít ženskou, pořád jí asi trošku mám rád a chci se s ní rozloučit, přece jen jsme spolu zažili i dobrý věci. Prostě je jen na prachy.“ „Klidně si jeď… tady máš něco na cestu.“ řekl a podával mi sto babek.
„Moc mě mrzí, že musím odjet zrovna v takhle blbou chvíli. Určitě se najde… můj čuch vojáka je o tom přesvědčen.“ a poplácal jsem Kevina po zádech. Všichni na týhle farmě jsou zkurveně vypatlaný dementi, který teď akorát hysterčí a ze žalu chlastaj… tohle pro mě není, mám z nich prdel. Já pojedu do velkoměsta, žít svůj sen!

25. 10. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Konečně! Nasednul jsem k nějakým Kevinovým známým, kteří mě vyhodili u jakýsi silnice. Mé kroky hned vedly do motelu, který byl dobrá třetí cenová kategorie, ale chtěl jsem se pořádně vyspat a aspoň něco málo pojíst. V mém plesnivém pokoji byly noviny a i z nich se na mě z titulní stránky šklebila Jena. Koukám, že Kevin má prachy na rozhazování… a mě dal jen stovku – skrblík jeden! Přemýšlel jsem co a jak, a pak mě upoutal inzerát na práci na jatkách. Byl to slušně placenej džob, ale až v Newarku. Fíííha, celkem dálka, ale je to město a města potřebujou své bohy. Nejlíp každé větší aspoň jednoho. Jdu do toho! A teď bych si dal nějakou babu.

V baru, jestli se tomu dá tak říkat, bylo velmi těžký rozpoznat, který holky šlapou… všechny byly stejný. Nakonec jsem si vyhlídnul takovou, u který to bylo fakt nepřehlédnutelný. Vyžilá padesátnice s vrásčitou kůži, povislejma ceckama… to vše ukazovala v minisukni a síťovaném triku. Mrknul jsem na ní a ona ke mně přišla, její klapání bot na podpatku mi připomínalo koně. Chtěl bych jí vidět, jak by si asi poradila s koňským čůrákem… napadlo mě a donutilo mě to k úsměvu.
„Ahoj krasavče, jsem Kate a udělám tě jako žádná jiná.“ pronesla svou otřepanou frázi.
Čpěly z ní cigára, pivo a nějaká hodně levná voňavá sračka. Hnusila se mi a za tohle jsem jí chtěl potrestat.
„Za dvacku ti ho přeleštím, za pade vykouřím a komplet za stovku.“
Působila stejně jako tenhle hnusnej bar, ale nechtěl jsem, aby věděla, jak je mi odporná.
„A co takhle nějaká slevička?“ zahrál jsem milý tón a mrkl na ní.
„Slevy nedávám! I když vždycky jsem měla slabost pro černovlasé, svalnaté hřebečky… co budeš teda po mě chtít?“ řekla rádoby svůdně a její ruka pod stolem mi přejela po ptáku.
„Všechno!“
„Dobrá. Pojď za mnou, tady není moc klid.“ táhla mě za ruku ke dveřím až k nějakému nedalekému tunelu.
„Sem si vodíš kunčafty? Trochu divný místo, jsem čekal, že si to rozdáme na nějakejch hajzlech?“
„Je tu klid, na záchodech šoustá leda kozatá Jill… a teď mi dej sedmdesát babek!“
Jen jestli slečna nešije boudu a není tu schovanej někde nějakej magor, co jí šlape.
„Až potom!“
„Pán se vyzná… viděla jsem, jak tě dneska přivezli nějaký vidláci, tak jsem tě jen zkoušela.“ řekla a začala se svlíkat.
„Děláš si ze mě prdel?!“ řekl jsem a dal jí facku.
Vstala ze země a držela si tvář. Ze rtu jí kapala kapka krve.
„Jseš magor nebo co?“ a hned šahala po kabelce a dávala se na odchod.
„Dám ti stovku, když zůstaneš… tohle jsem nechtěl, jen nemám rád, když mi někdo nadává do vidláků.“ a zastoupil jsem jí cestu.
Chvíli přemejšlela a pak pokračovala ve svlíkání.
„Ještě si vem šprcku, nerada bych lítala někde po doktorech!“
„Šprcky jsou na hovno, připlatím si a neříkej, že mi za příplatek mi bez šprcky nedáš.“
„Fakt se vyznáš!“

Uvědomil jsem si, že se mi strašně líbí, když žena krvácí, krev je úžasná věc… stejně jako bolest jiných. Kate si sedla do podřepu, rozepla mi kalhoty a začala mě kouřit. Asi to uměla moc dobře, já však přemýšlel nad jinejma věcma. Ale aby se neřeklo… tak jsem jí otočil, nadzvedl minisukni a udělal jí to zezadu. Rukama byla opřená o stěnu tunelu a bylo jasný, že její hekání je jen nahraný. Když jsme skončili a ona se začala oblíkat, šlohnul jsem jí tajně z kabelky stodvacet babek a hodil jí to k nohám. Vzala si je a věnovala mi ještě jeden úsměv. Kurva prodejná! Do baru jsem s ní zpátky už nešel, co kdyby přišla na to, že jsem jí zaplatil jejíma prachama? Šel jsem spát.

26.10. 1963, Motel Moonshine (Delaware)

Ráno jsem vstal brzo a šel na snídani. Spálený toust a studený kafe – paráda. U recepce se zrovna chystal k odjezdu nějakej týpek v montérkách. Slyšel jsem jak recepční mele: „Vezu tenhle náklad do Newarku a představ si, Suzie… ten magor se na to naprosto vykašlal a já to tam budu muset celý vyklápět sám. Vůl! Ale tak měj se pěkně a pozdravuj Jimma.“
Neváhal jsem a využil situace. „Vy jedete do Newarku? A nechcete mě vzít? Pomůžu Vám s vykládáním.“
„Ty? Takovej cucák… ale tak dobře… aspoň mi trošku ušetříš práci.“

Mám radost, štěstěna mi je nakloněna. Sedím si v kabině řidiče a s Ralphem si povídáme o ženských a chlastu. Newarské ženy a dívky, příjíždí vám alfa samec, majitel nejúžasnějšího péra a nejhustší mrdky… veliký William Bucks… a těší se na vaše zvlhlé klíny, měkoučké kozičky a vaše… životy!

Will

7 komentářů: „Deník Williama Buckse (18+) – 4. díl

  • 4. 9. 2015 (12:31)
    Permalink

    Ahoj tvoje dilo miluju hltam kazdy tvy slovo velka parada !!!_posledni 4 dny jsem furt sjizdela vas web a cekala na tvoji dalsi story..a btw a komu to prijde oplzle tak at to prece necte nikdo je nenuti takze za me palec nahoru a hlavne pis dal diky 🙂

    Reagovat
  • 4. 9. 2015 (12:31)
    Permalink

    Ahoj tvoje dilo miluju hltam kazdy tvy slovo velka parada !!!_posledni 4 dny jsem furt sjizdela vas web a cekala na tvoji dalsi story..a btw a komu to prijde oplzle tak at to prece necte nikdo je nenuti takze za me palec nahoru a hlavne pis dal diky 🙂

    Reagovat
  • 4. 9. 2015 (19:06)
    Permalink

    Ahoj přímo mi utkvěla pasáž “ práci na jatkách“ koukám že prvek ze skutečného vraha Joachim Krolla, a podobné mučení svazování jako BTK ( Dennis Rader), celkem zajimá kombinace spolu s choutkamy jako měl Edmund Kemper :), jen dale zatím paráda :).

    R.R.

    Reagovat
  • 4. 9. 2015 (19:18)
    Permalink

    Myslim, ze ti dam tu nejlepsi poklonu. Ja jsem tip cloveka co precetl maximalne tak tv seznam, jelikoz mne vubec cist nebaví ale tento pribeh me opravdu nadchl. Hltam vse co napises a nemuzu se dockat dalsiho wilova dobrodružství. Ver mi, ze ti nikdo nemuze slozit vetsi poklonu nez ja, jelikoz si přiměla jednoho kluka najit zalibu ve cteni a v to uz snad nedoufal nikdo koho znam;-) jen tak dal a ty trapaky co te kritizujou bych vubec nevnimal;-)

    Reagovat
  • 5. 9. 2015 (17:38)
    Permalink

    Podle mě by to mělo úspěch i jako tištěná kniha! Je to fakt super! 🙂

    Reagovat
  • 7. 9. 2015 (12:58)
    Permalink

    Naprosta parada …. chtel bych poznat typku s takhle zvracenou mysli …

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.