Rozloučení

Když jsem byla malá holka, vždycky jsem se děsila bubáků, duchů, vetřelců a podobných „blbinek“ z filmů. Ale nikdy jsem nezažila nic skutečného. To se ale změnilo. Bylo mi necelých 18 let. Stalo se to večer na začátku dubna. Před dvacátou hodinou odešel můj přítel domů a já zůstala sama. Máma měla odpolední, takže jsem byla do desíti večer sama. Venku se už začalo stmívat, když mě náhle polil studený pot, začala jsem se chvět a měla jsem pocit, že tam někdo se mnou je. Jakoby mě někdo nebo něco pozorovalo. Měla jsem nepopsatelně divný pocit, dost možná strach. Celý barák jsem rozsvítila a pustila televizi, na kterou jsem se stejně nekoukala. Okolo desáté ten pocit pomalu odezněl a když přijela mamka v půl jedenácté, uklidnila jsem se úplně. Povídali jsme si a mamka se mi svěřila, že zažívala také velice zvláštní pocity. Druhý den jsem se dozvěděla pravdu. Moje milovaná babička, maminka mé maminky, ten večer zemřela. Nikdo a nic mi nevyvrátí, že se se mnou tehdy přišla rozloučit.

Rozloučení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.