Říká se, že mrtví neublíží, ale ne vždy to musí být pravda

Roku 1926 ve Volyni přišla jedna nejmenovaná rodina o svého 16 letého syna, který bohužel podlehl zákeřné nemoci. Jeho otec si to nesčetněkrát vyčítal, protože několik měsíců před jeho smrtí zakoupil hrobku na místním hřbitově a myslel si, že tímto synovu smrt přivolal. Ačkoli byl otec věřící, od smrti svého syna začal Boha zatracovat.

hřbitov

Jednoho večera opět navštívil hrob svého syna a zase si v duchu říkal, proč ho Bůh tak trestá. Plakal na hrobě každý den, každou noc a jednou tam plakal tak dlouho, že tam únavou usnul. Když se pomalu probouzel, cítil, jak mu někdo stojí za ramenem a cloumá s ním. Otevřel oči, ale všude byla tma. Na hřbitově bylo jen malé světlo od svíček. Jakmile se probral, otočil se a spatřil svého syna. Lépe řečeno jeho přízrak. Otec vyděšeně rychle ze hřbitova utekl, bohužel mu však při útěku spadla z krku šála.

Když dorazil domů, vzbudil okamžitě manželku a svěřil se jí s hrůzným zážitkem. Ta mu ale samozřejmě nevěřila. Když šli druhý den spolu ke hřbitovu, našli onu šálu, která mu předešlou noc spadla. Šála však byla na cucky roztrhaná. Dodnes se říká, že mrtví neublíží. Ne vždy to ale musí být pravda. Co chtěl syn svému otcovi provést už se asi nikdy nedozvíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.