Les sebevrahů – Aokigahara

Japonský ostrov Honšú se pyšní posvátnou horou Fudži. Pod jejím úpatím se však rozkládá místo, které by Japonci nejspíše ani mít nechtěli.  Les Aokigahara má ztepilé stromy a mystickou atmosféru, která vede k otázce, proč není jeho jméno zapsáno jako jedna z mnoha přírodních rezervací ?

Odpověď je naprosto jednoduchá. Nikde jinde v Japonsku totiž není zaznamenáno tolik případů sebevražd jako právě tady. O tom co vlastně celou vlnu samozabíjení způsobilo se dodnes vedou horlivé diskuze. Jedni tvrdí, že je toto místo už od dob středověku velmi úzce spojeno s démony a mnoha bohy japonské mytologie. Rovněž je dochováno několik středověkých svědectví o vidění podivných nelidských přízraků. Druzí to všechno označují za vymýšlení pověrčivých obyvatel, zvěsti o zde prováděných podivných rituálech, jsou však skutečně pravdivé. V 19. století sem přicházeli Japonci z širokého okolí za účelem tradice zvané ubasute. Tuto tradici dodržovaly ty rodiny, kde byl nejstarším potomkem syn. Ten poté svojí matku vzal do lesa a zkrátka jí obětoval (nechal jí bohům lesa napospas). Ženy se nesměly vrátit a proto zde umíraly na dehydrataci či vyčerpání.

Největší boom ovšem pověst zaznamenala až s knihou spisovatele Seicheho Matsumota. Jeho román s názvem Černé moře stromů je právě do Aokigahary zasazen a v rámci děje se tu dva lidé zabijí. Kniha  měla obrovský úspěch a stovky mladých lidí chtělo osudy svých hrdinů napodobit. Zdejší geolog Asuza Hayano zkoumá zdejší klima více jak čtvrt století a kromě zvířecí a rostlinné říše se zajímá i o sebevražedný fenomén. Během svých procházek našel více jak stovky těl mladých lidí a k hrůzné historii lesa dodává, že knihou to všechno jenom začalo. Před několika lety totiž celou zemi zachvátila ekonomická krize a lidé les začali vyhledávat kvůli vlastní sebevraždě znovu. V největší vlně prý Hayano během svých procházek nacházel i několik  obětí denně.

Nevalná pověst Aokigahary se šířila a s ní se začali objevovat první dobrodruzi, kteří chtěli tajemný les navštívit a zvěsti potvrdit či vyvrátit. Fenomén knihy totiž pořád nevysvětluje, proč jsem chodili i krizí zasáhlí lidé, kteří se mohli zabít i doma. Místní strážci proto museli posílit hlídky a zvědavce z okolí lesa odhánět. Důvodem nebyl ani tak nepořádek, kteří tito nezvaní návštěvníci dělali, ale převážně fakt, že mnoho z nich zašlo do lesa moc hluboko a nikdy už nenašli cestu zptáky. Někteří, které se takto podařilo zachránit však mluvili o podivných zvucích a stínech, které jakoby je pronásledovaly. Hayano říká, že jsou lesní pěšiny velmi zrádné, jelikož jsou stromy všude stejné a člověk se tak rychle ztratí. Mnohokrát se dokonce stalo, že správci míjeli jedno místo třikrát a když se vracejíli okolo počtvrté našli tělo v několidenním rozkladu.

Nyní je jméno lesa natolik rozšířený, že se sem sjíždějí milovníci dark tourismu z celého světa. I když strážní a správci protestovali, začalo mnoho zdejších místních působit jako průvodci. Návštěvníci tak kromě paranormálních zažitků (svědectví o spatření duchů a přizraků, podivném šepotu apod. totiž přibývá čím dál víc) mohou během svých výprav najít i osobní věci sebevrahů a v nejhorších případech i jejich těla. Aokigahara je tak snad jediným lesem, kde funguje kamerový systém, aby tak měl o všech návštěvnících přehled. Někteří z nich však i nadále sem přicházejí za jediným účelem – zabít se. Správa proto na mnoho míst rozvěsila cedule s nápisy: Život je vzácný, Prosím, rozmyslete si to, Myslete na svou rodinu…“

další zajímavosti o lese:

• od roku 1970 se každý rok sejde v Aokigahaře sejde tým tzv. hledačů sebevrahů a detailně prohledávají místo kvůli možným neobjeveným tělům
• pojem les je v tomto případě trochu závadějící, jelikož centrum lesa se nikdy neprořezávalo je v něm po celý rok nepřístupná tma a Aokigahara přípomíná spíše prales
• po Golden Gate Bridge v San Franciscu je toto místo druhé na světě, co se týče spáchání sebevražd
• jako způsob smrti volí zdejší sebevrazi oběšení a spolykání prášků
• průměrně zde život ukončí sto lidí za rok
• místní geolog Azusa Hayano natočil o místě krátký dokument plný šokujících záběrů
• o lese existuje i film nazvaný Les sebevrahů (2016)