Gréta z Malých Číčovic – duch 21. století

Ves Číčovice se skládá z Velkých a Malých Číčovic a nachází se nedaleko Prahy. Má dlouhou historii. Archeologickými výzkumy je zde doložené první osídlení již z roku 1542. Tato obce leží mezi poli na poměrně odlehlém místě. Kromě historických památek, jimž dominuje nádherná kaple, lze navštívit zrekonstruovaný, půvabný, velmi vkusně a do detailů vystylizovaný penzion, ze kterého dýchá historie. A údajně se tu můžete setkat s duchem.

Neštěstí na statku

Je fakt, že kdysi tu nestál penzion, ale zemědělský statek. Stavení, kde žila rodina, která se živila jako mnoho dalších v okolí. Pole, louky, zvířata, prostě klasické hospodářství. Dcera hospodáře Gréta byla krásné a pracovité děvče. Každý ji měl rád. Bylo ji nedlouho patnáct let, když tragicky a zcela zbytečně zemřela. Chasníci vyjížděli s povozem ze stodoly, aby zapřáhli koně a nešťastnou dívku přimáčkla oj vozu ke stěně stodoly. Rozdrtila ji hrudník tak, že Grétě nebylo pomoci. Podle místní pověsti se Gréta dodnes potuluje mezi zdmi svého domova.

Duch v penzionu

Setkání s duchem Gréty zde údajně zažilo více návštěvníků i zaměstnanců penzionu. Například správce budovy vypovídá, jak se s Grétou setkal. „Poprvé, když jsem spravoval zásuvku v jednom z pokojů. Bylo léto, parný den. Klečel jsem u zásuvky, bylo mi teplo. Najednou jako by mi někdo dýchl na zátylek, ale úplně ledovým dechem. Po celých zádech mi přejel mráz. Otočil jsem se a uslyšel vzdálený dívčí smích. Rychle jsem vyšel na chodbu, nikde nikdo. Penzion byl v tu dobu uzavřený, žádní hosté, ani personál tu nebyl. Vzpomněl jsem si na Grétu, ale byl jsem nedůvěřivý. Možná se mi to jen zdálo, říkal jsem si,“ vypovídá asi padesátiletý seriózní muž.

Druhé setkání bylo více zřetelné. Ve sklepě praskla vodovodní trubka a voda vytekla. Správce trubku hned opravil a bylo na něm a jeho manželce, aby mokrý sklep vytřeli. Vynesli hodně kbelíků vody, než se dostali do fáze setření vlhké podlahy. Zničehonic se opět ozval dívčí smích a k úžasu správce se na mokré podlaze objevily stopy bosých nohou. Drobných chodidel, jako mají dospívající dívky.

Provozní penzionu také zažila neobvyklou příhodu. Tenkrát šla do druhého patra penzionu zkontrolovat pokoje. Ani v tuto chvíli v penzionu nikdo nebyl. Vyšla do druhého patra, všude absolutní ticho. Trochu se bála, najednou měla pocit, že tam není sama.
„Duchové nejsou,“ řekla si důrazně, aby přesvědčila sama sebe. Sáhla po vypínači a rozsvítila na chodbě. Lustry po celé chodbě se poslušně rozsvítily. A pak – všechny žárovky v lustrech postupně popraskaly. Ne najednou, ale jedna po druhé, jakoby to byl nějaký ohňostroj. Světelnou show doprovázel vzdálený dívčí smích.

I několik hostů Grétu slyšelo. Neobvyklé zvuky ve skříni, opět dívčí smích, někdo údajně i viděl štíhlou dívku, jak mizí v jednom z pokojů. Kdyby na sobě neměla starodávné šaty a otevřela si do pokoje dveře, než vejde do pokoje, nebylo by na ní nic zvláštního.

Hodné strašidlo

Ne každý setkání s duchem, nebo chcete-li s neobvyklým jevem, unese. Personál penzionu je ale přesvědčen, že Gréta je hodný duch. Hlídá penzion, pomáhá s topením, urovnává nádobí, jen občas někoho poškádlí. Přejme jí to, na zdejším světě dlouho nepobyla, očividně se sem ráda vrací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.