Anneliese Michel – Posedlá démony

Jedná se o nejznámější případ vymítání ďábla a démonů. Anneliese se narodila roku 1952, měla obyčejné dětství a vyrůstala v katolické rodině.

Ovšem v roce 1968 se vše změnilo. Bez jakékoliv příčiny upadala do bezvědomí a prokousla si jazyk. Sama řekla, že když leží, cítí jako by ji do postele něco vtlačovalo, nějaká síla nebo něco podobného.

Po podobných případech v srpnu 1969 rodinný lékař navrhl vyšetření s podezření na epilepsii. Ovšem testy včetně EEG skončily s negativním výsledkem a vyšetření bylo uzavřeno jako epileptické onemocnění typu Grand mal.

Anneliese se dostala i do rukou psychologů a psychiatrů. Údajně žádnou psychickou poruchou netrpěla. Navíc se její záchvaty a stavy vůbec nezlepšovaly, spíš naopak.

Anneliese také tvrdila, že často vídá tvář „šklebícího se ďábla“. Anneliese postupně propadala apatii a depresi. Také slyšela hlasy, které ji našeptávaly, že je prokletá a skončí v pekle.

Další těžký záchvat dostala v roce 1972. Postupně si stěžovala na podivný zápach, který nikdo kromě ní necítil. Halucinace měla čím dál častěji. V tomto případě Anneliese začíná hledat pomoc v modlitbě a duchovním životě.

Když chtěla navštívit v Itálii kapli, nebyla schopná se podívat na obraz Krista a ani do kaple vstoupit. Dokonce napadla ženu, která se o kapli starala.

Po tomto zážitku se o ní dozvěděl kněz Ernst Alt a jasně vyslovil podezření, zda do ní nevstoupil démon či nějaký zlý duch. Úkolem velkého exorcismu byl však pověřen Arnold Renz. Alta si vzal jako pomocníka.

Stav Anneliese se opravdu zhoršoval. Dočasně ochrnula, měla hyperaktivní stavy, při kterých se vrhala do vzduchu i na zem, ubližovala si, několik hodin křičela a volala jméno Ježíše, pila vodu z toaletní mísy nebo si v ní smáčela obličej a téměř přestala spát.

Exorcisté uvedli, že mluvili se šesti démony, kteří se v dívčině těle usadili. Démoni se jmenovali Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a jeden francký farář.

Po tomto exorcismu se Anneliese začala cítit lépe, ale odmítala jídlo. Zemřela 1. července 1976 na dehydrataci a podvýživu.

Rodiče dívky a oba exorcisté byli o dva roky později odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Za to, že zanedbali výživu.

Vatikán dal později od případu ruce pryč s tím, že ho nelze oficiálně považovat za posednutí ďáblem.

Později církevní komise prohlásila, že dívka posedlá ďáblem nebyla a že se exorcisté zmýlili.

Kolem jejího hrobu se začali scházet poutníci a žádali její blahoslavení. Také tvrdili, že její tělo se nerozkládá.

Filmařům samozřejmě tento případ nedal spát a natočili o něm film. Viděla jsem ho a můžu jen doporučit.