Rituální vraždění v Moravském krasu

Máme 5. stol. př. n. l. a v Moravském krasu, konkrétně v Býčí skále, se odehrává pohřeb velmože. Mrtvý velmož je přivezen na dřevěném voze, následně vytvořená hranice je v plamenech. Ženy a dívky, které doprovázejí mrtvého, jsou brutálně usmrceny, a mrtvého velmože tak následují do říše mrtvých. Buď jsou jim rozsekány hlavy, nebo usekány údy. Stejně tak jsou rozsekáni i koně.

Tak vypadal rituální pohřeb v dávných dobách. Výše uvedený je známý jako tzv. Halštatský pohřeb, který je spojený s lidskými oběťmi. I dnes je prý v jeskyních u Býčí skály slyšet volání, zpěv, výkřiky a světla jsou k vidění i tam, kde nejsou žádní lidé. Taktéž prý za denního svitu vycházejí z jeskyní průvody a se setměním se vrací zpátky do „svého světa“. Lidé, kteří Býčí skálu navštíví, mohou cítit negativní energii, která vychází z protější jeskyně, a nepříjemné pocity, které je mohou zastavit.

Jinde se praví, že k hrůzným věcem u Býčí skály docházelo kvůli střetu dvou odlišných kultur – slovanské kultury krhútské, a prahromské („skýtské“) nekultury. Dle jiných zdrojů prý Býčí skála nikdy nebyla místem rituálních vražd, pohřebištěm apod. Avšak tahle smutná pověst jí zůstala.

Ono „pohřebiště“ našel Jindřich Wankel v roce 1872. Tři roky poté, co bratranci Gustav a Ernest Felklovi objevili v Býčí skále všem známou sošku bronzového býčka (jiné zdroje uvádějí též kovového). Panu Wankelovi se naskytl pohled na rozházené lebky, končetiny a části koster. Co říkáte na rituální vraždění v Moravském krasu?