PARANORMALVrazi a psychopati
Joachim Kroll – Duisburský lidožrout
Nejznámějším německým vrahem a kanibalem je bezesporu Armin Meiwes, ale ať byly jeho skutky sebeohavnější, pořád je zde někdo horší, bezcitnější a chladnokrevnější – Joachim Kroll.
Joachim Kroll se narodil 17. 4. 1933 v Hindenburgu. Jeho otec byl horník, ale během druhé světové války byl zajat na ruské frontě a domů už se nikdy nevrátil. Dva roky po válce se rodina pod vedením matky přestěhovala do západního Německa. Joachim byl malé a slabé dítě, které bývalo často nemocné. Jeho IQ čítalo pouhých 76 bodů, což je těsně nad hranicí lehké retardace. I to byl důvod, proč dokončil pouze tři třídy základní školy.
V mládí pracoval na jatkách. Později o tomto zaměstnání prohlásil, že všudypřítomná smrt a krev ho velice vzrušovala a byla to doba jeho každodenního uspokojení. V roce 1955 Krollovi zemřela matka, na které byl velmi citově závislý. Tři týdny na to Joachim spáchá první vraždu.
* Později pracoval i jako údržbář toalet.
Na začátku února Kroll na polní cestě potkává devatenáctiletou Irmgard Strehlovou. Joachim využije odlehlého místa, dívku napadne a násilím odvleče do nedaleké stodoly. Zde jí bodne do krku, znásilní a uškrtí. Mrtvé dívce stihne ještě kapesním nožíkem otevřít bříšní dutinu. Mrtvola se najde až pět dní po útoku.
* Vražda se stala 30 km od Dortmundu, přesněji v městečku Lüdinghausen.
O rok později v Kirchhelenu Joachim zabije dvanáctiletou Eriku Schutleterovou. Smutné na tom, je tato vražda mu u soudu nebude prokázána kvůli nedostatku důkazů.
V roce 1957 se Kroll přestěhuje do Duisburgu. Zde svůj volný čas tráví tím, že veřejnou dopravou projíždí okolní městečka a vesnice, hledajíc novou oběť.
* Odborníci a psychologové vedli spory o tom, zda Kroll mezi léty 1957-1958 někoho zabil. Jedna strana tvrdí, že vzhledem k Joachimově osobnosti je to dost možné. Jen za spáchané zločiny byl odsouzen někdo jiný a nebo bylo proti Krollovi málo důkazů. Druzí jsou toho názoru, že Kroll vzhledem k své nízké inteligenci potřeboval určitý čas na přivyknutí v novém prostředí. Pravdu znal nejspíš jen vrah.
Ke konci března 1959 je Kroll v Rheinhausenu, kde napadá třiadvacetiletou bezdomovkyni jménem Erika. Mladá žena je nejprve škrcena a když upadne do bezvědomí, Kroll ji chladnokrevně znásilní. Erika má však štěstí, útočník si myslí, že je mrtvá a opouští místo činu. Napadená přežije.
V půlce června téhož roku se Joachim vypraví slunit poblíž koryta řeky Rýn. Kromě užívání si slunečného odpoledne jeho pozornost zaujme čtyřiadvacetiletá Klara Freida Tesmerová. Joachim za dívkou přijde a chytí ji za ruku. Klara ho však odmítne, což Krolla naštve a zasadí jí ránu do hlavy. Ještě chvíli spolu svádí na zemi menší souboj, během kterého Kroll svou oběť uškrtí. Její tělo je nalezeno o den později.
* Za tuto vraždu byl odsouzen jiný muž.
Ani ne o měsíc později se Kroll opět projevil. Ke konci července je místními nalezeno tělo šestnáctileté Manuely Knodtové. Vrah však změnil pole působnosti. Poprvé zaútočil v městském parku na předměstí Essenu. Lékař po ohledání těla objevil chybějící pláty masa z oblasti hýždí a stehen. Zde je první reálná možnost, že se Joachim dopustil kanibalismu.
* Za tuto vraždu byl odsouzen jistý německý opravář, který nejprve dočinil přiznání, ale pak ho stáhl. Zdroje uvádějí odlišné varianty jeho budoucnosti. Buď byl prý odsouzen na 8 let nebo spáchal sebevraždu.
Následující tři roky nejsou pro již čtyřnásobného vraha dosvědčeny žádné vraždy. Avšak v průběhu roku 1962 je oznámeno ztracení dvanáctileté Barbary Bruderové. Dívčino tělo se nikdy nenajde. Kroll se po dopadení k její vraždě přizná, během soudního procesu ovšem toto zabití není projednáváno.
V dubnu se ve vesničce Rees koná karneval, který navštíví i třináctiletá Petra Giesová se svojí kamarádkou. Po skončení zábavy se obě dívky vrací domů. Jejich cesty se však rozdělují, každá bydlí totiž v jiné vesnici. Domů bohužel dorazí jen jedna z nich. Petřino tělo je nalezeno hned druhý den v lese cca 1,5 kilometru od Reesu. Dívčiny červené šaty byly přímo ztrhány z těla. Jsou patrny vyříznuté části masa z hýždí a chybí celé levé předloktí.
* Některé zdroje uvadějí, že za tuto bestiální vraždu byl odsouzen na 12 let jiný sexuální násilník. Ten měl být však po šesti letech propuštěn. Očištění jeho jména se dostalo až po Krollově přiznání.
Uplynou další dva měsíce a policie řeší další mrtvou mladou dívku. Na záčatku června je z Walsumu hlášeno zmizení třináctileté Moniky Tafelové. O pět dní později je její tělo objeveno v kukuřičném poli. Opět na něm chybí kusy masa z hýždí a ze stehen.
* Již poněkolikáté má Krollovo řádění další nevinně odsouzenou oběť. V tomto případě byl odsouzen pedofil Walter Quicker. I když byl z vězení velmi brzo propuštěn, pořád na něj bylo velké podezření. Walter nedokázal snést tlak ze strany policistů a sousedů a na podzim téhož roku spáchal sebevraždu.
Následující útok, který Kroll uskutečnil, se velmi odlišoval od všech ostatních. Vše se událo 22. 8. 1965. Toho večera se Kroll procházel jednou ulicí v Duisburgu, když si všiml, jak v jednom zaparkovaném autě souloží mladý pár – Marion Veenová a Hermann Schmitz. Celá situace ho velmi vzrušila a i když byl drobné postavy, rozhodl se k útoku. Krollovi i přes jeho nízký intelekt bylo jasné, že zabít dva lidi najednou je obtížné. Vymyslel proto lest. Propíchnul jednu z pneumatik, aby mladíka vylákal z auta. Tento plán však skončil fiaskem. Hermann po určité době nastartoval a pokoušel se i odjet. Jenže Kroll mu skočil před kapotu a začal divoce gestikulovat. Hermann z auta vystoupil s domněním, že dotyčný potřebuje pomoc, jenže Kroll ho hned začal bodat nožem. Marion celý výjev sledovala z místa spolujezdce a dříve než maniak stihl jejího přítele ubodat, přesedla k volantu a ujela. Tímto činem si pravděpodobně zachránila život.
Joachima tento útok asi velmi překvapil a proto znovu udeřil až o rok později. V září 1966 zabije v parku (nedaleko obce Marl) dvacetiletou Ursulu Rohlingovou. Později se k tomu vyjádřil takto: „Viděl jsem tu ženu v parku. Byla mladá a měla krátké vlasy. Mluvil jsem s ní a pak jsem ji popadl za krk pravou rukou, odtáhl ji do křoví a hodil na zem. Škrtil jsem ji než se přestala hýbat. Pak jsem jí sundal kalhotky a udělal jí to. Nechal jsem ji tam ležet a vlakem se vrátil do Duisburgu. Když jsem přišel domů, byl jsem stále nadržený. Měl jsem to ještě s nafukovací pannou a pak si to párkrát udělal rukou.“
* Z vraždy byl podezříván Ursulin snoubenec Adolf, který s ní trávil osudný večer. I když se obhajoval, že po schůzce ji nedoprovázel domů, jeho podezření spolu s nátlakem okolí a policie vyřešil sebevraždou.
V prosinci téhož roku Joachim Kroll napadá jednu ze svých nejmladších obětí. Teprvě pětiletá holčička jménem Ilona Harkeová, spadne do rukou bezcitného vraha v Essenu. Muž Ilonu unese a spolu odcestují do Feldbachtalu. Kousek za vesnicí Joachim holčičku utopí v příkopě plném vody a posléze znásilní. Při ohledávání tělíčka jsou opět zjištěny chybějící pláty masa z hýždí a také z paží nad loktem.
* Joachim Kroll v tomto případě zvolil jiný způsob smrti jen proto, že chtěl vědět, jaké je někoho utopit.
Rok 1967, přesněji konec června. Kroll napadá další mladou dívku. Lstí vyláká desetiletou Gabrielle Puetmanovou do kukuřičného pole. Zde jí ukazuje pornografické fotografie. Vystrašená dívenka se Krollovi pokusí utéct, ten jí však začne škrtit. Naštěstí se nedaleko nacházela velká továrna, která zrovna v tu dobu houkala střídání směn. Kroll se nejdříve vylekal, ale později vytušil, že se okolí brzo začne hemžit dělníky jdoucími z práce. I když chtěl dívku zabít, dal se raději na útěk. Gabrielle přežila, i když tento zážitek si jistě pamatovala až do konce života.
Policie je přivolána do Huckeswagenu k vraždě jednašedesátileté paní – Marii Hettgenové. Je přesně 12. 7. 1969. Žena byla zabita ve svém bytě. Příčina smrti je uškrcení, rovněž je prokázáno sexuální zneužití. Zkušení kriminalisté prohledávají databáze potencionálních pachatelů. Pátrání bohužel nemá valné výsledky. I když po okolí Dusiburgu řádí neznámý sériový vrah, tento případ je jiný. I když je způsob usmrcení stejný jako u předchozích obětí, okolnosti ukazují na další odlišné stopy.
Výsledek: pachatel neznámý.
Výsledek: pachatel neznámý.
* Krollovi se připisuje až několik desítek obětí. I když policisté byli zmateni provedením vražd, pořád je podle odborníků dosti pravděpodobné, že Joachim schválně měnil své modus operandi.
Začátek sedmdesátých let v Breischeidu je velmi tragický. Je zde zabita třináctiletá Jutta Rahnová. Dívka se jako vždy vracela ze školy. Vystoupila na nádraží a domů pokračovala krátkou cestou lesem. Vůbec si nevšimla drobného muže, který ji již notnou chvíli pozoroval. Muže se jménem Joachim Kroll. Ihned na ní zaútočí. Pobodá ji a znásilní. Přičinou smrti je protentokrát vykrvácení (jiné zdroje uvádějí zardoušení).
* I v tomto případě je obviněný nevinný pachatel. Po jeho propuštění z vězení je však stále obviňován. To trvá dlouhých šest let, než se Kroll přizná.
Během dalších šesti let visí nad Krollovým vraždícím běsněním otazník. A opět se vedou spory, zda byl po tuto dobu pasivní nebo aktivní. Jisté však je, že v průběhu roku 1976 je zavražděna další dívka. Karin Töpferová je uškrcena a znásilněna. Vzhledem k malému množství důkazů však u soudu s Krollem rovněž není tato vražda projednávána.
* Pátrání po bezcitném vrahovi komplikuje fakt, že Kroll zabíjí v době, kdy se ve stejné oblasti vyskytuje nejméně jeden další sexuální sériový násilník. Je proto velký problém, jaké činy a komu přesně přiřknout.
Poslední vražda Joachima Krolla je spáchána 3. 7. 1976. Na duisiburském předměstí Laar si na dětském hřišti hraje teprve čtyřletá Marion Ketterová. V nestřeženou chvíli ji Kroll unese do svého bytu. Ještě ten večer na policejní stanici přichází manželé Ketterovi a oznamují zmizení dcery. Jelikož jde o velmi malé děvčátko, policie vyhlašuje rozsáhlé a velmi precizní pátrání. Druhý den je prohledáván každý dům a byt v okolí dětského hřiště. V jednom z činžáků policisty zaujme hlášení jednoho nájemníka. Jeho soused je nějaký Kroll a dnes mu řekl, aby používal záchod v jiném patře, jelikož ten jejich on ucpal vnitřnostmi. Nájemník se šel přesvědčit a zjistil, že soused nelhal. V krví zbarveném záchodě plavalo opravdu cosi co vypadalo jako plíce, střeva a jiné vnitřnosti. Tou dobou už je okolí domu plné policistů. Když zaklepou na dveře Krollova bytu, otevře jim drobný muž. Ihned padne otázka ohledně nálezu v záchodu, ale Kroll s chladnou hlavou odpoví, že jen připravuje králíka a jeho vnitřnosti hodil do záchodu. Po vstupu do bytu však policisté objevili v hrnci spolu s mrkví a bramborami i vařenou dětskou ruku. V mrazáku pak byly zmrazené plátky lidského masa. Byt byl rovněž plný pornografických časopisů a erotický pomůcek, kterým dominovala rozsáhlá sbírka nafukovacích pannen.
* Kroll později při výpovědi uvedl, že nafukovací panny často škrtil a při tom se uspokojoval.
Během vyslýchání se opět ukázala Krollova primitivní osobnost. Naivně si myslel, že když podstoupí jednoduchou operaci, která ho zbaví nebezpečnosti a chtíči po vraždění, bude osvobozen a pušten na svobodu. Dále vypověděl, že vyhledáváním svých obětí trávil dlouhé hodiny. Pomocí hromadné dopravy jezdil po okolních městech a vesnicích Duisburgu, kde dlouhý čas bloumal, než potkal osamělou mladou ženu či malou holčičku. Tu pak sledoval a vyčkával na vhodnou příležitost k útoku. I když byl Kroll „rozumově jednodušší“, svůj pohlavní pud dokázal držet pod kontrolou a kolikrát dlouze vyčkával na vhodné podmínky. V mnoha případech se z „lovu“ vrátil s nepořízenou.
Joachim Kroll utíkal dlouho spravedlnosti právě pro svoji trpělivost a vytrvalost. Na druhou stranu se své oběti nikdy nepokoušel schovat, něčím zakrýt nebo dokonce zahrabat. Jeho byt byl plný důkazů. Na otázku kolik žen a dívek vlastně zabil, odpověděl: „Prostě mnoho.“
Na podrobnosti jednotlivých útoků si nevzpomínal. Při projednávání jeho kanibalistických choutek vyšlo najevo, že lidské maso konzumoval z úsporných důvodu, nikoliv proto, že by ho to vzrušovalo. Jiný zdroj uvádí, že maso jedné ze svých prvních obětí uřízl ze zvědavosti a zalíbilo se mu to. Části těla uřezával jen obětem o kterých si myslel, že jejich maso bude chutnat jemně.
Na podrobnosti jednotlivých útoků si nevzpomínal. Při projednávání jeho kanibalistických choutek vyšlo najevo, že lidské maso konzumoval z úsporných důvodu, nikoliv proto, že by ho to vzrušovalo. Jiný zdroj uvádí, že maso jedné ze svých prvních obětí uřízl ze zvědavosti a zalíbilo se mu to. Části těla uřezával jen obětem o kterých si myslel, že jejich maso bude chutnat jemně.
Při vyšetřování vyšlo najevo, že Joachim Kroll není schopen klasického sexu. Byl velmi drobné postavy a proto své oběti co nejrychleji uškrtil a posléze zneužil. Nad mrtvolami často ještě masturboval. Nakonec se Kroll přiznal ke čtrnácti vraždám. Soudní proces s ním začal v říjnu 1979 a skončil až v dubnu roku 1982. U soudu byla u Krolla shledána snížená příčetnost. Prokázáno mu bylo 9 vražd a jeden pokus o zabití. Byl odsouzen k devítinásobnému trestu doživotí. Trest si odpykával ve věznici v Rheinbachu, kde však v roce 1991 zemřel na infarkt.
Poznámka: Krollovo počínání je podobné jako u dvou našich českých vrahů – Václava Mrázka a Jiřího Hojera. Všechny tři muže spojuje několik bodů:
• sexuální sadismus
• neschopnost navázání normálního vztahu či provozování normálního sexu
• drobná postava
• nizké IQ
Hojera a Krolla navíc ztotožňuje i kanibalismus.
