Děsivé zážitky ze starého domu

Mám přítelkyni, která bydlí ve velmi starém domě. Její babička nám už několikrát vyprávěla, jak se na jejich půdě oběsilo několik lidí, většinou kvůli nešťastné lásce nebo penězům. Mě a přítelkyni to velice zajímalo, tak jsme si to chtěli zjistit – to, co nám babička vyprávěla, byla pravda. To je vysvětlení pro začátek, věci, které se nám děly (a dějí dodnes), se děly už před tím, než jsme se dozvěděli historii domu. První zvláštní zážitek byl asi ten, když jsme se k ránu s přítelkyní probouzeli v ložnici. Už jsme vstávali a najednou se vedle naší postele objevila mokrá stopa chodidla. Byla jen jedna, o to více to je zvláštní. Nevěřícně jsme na to koukali, nikomu to však neříkali a neřešili to. Další zážitek byl následující. Jednoho večera, když byl dům zcela prázdný, jsme se s mou milou rozhodli, že si uděláme romantickou večeři. Vše bylo připraveno, dali jsme se do jídla. Najednou jsme oba uslyšeli zřetelné a hlasité bouchání, které vycházelo přímo z půdy. Mysleli jsme si, že to jsou nějaká zvířata, která na půdu zabloudila, ale ty rány byly tak hlasité, že jsme zvířata po malé chvilce jako činitele zvuku vyloučili a měli jsme z toho ještě víc divný pocit. Po deseti minutách to přestalo a už se bouchání neobjevilo. A poslední zážitek, který se stal přímo mně. Všichni byli v práci a já si potřeboval vyzvednou z přítelčino domu můj notebook. Půjčila mi klíče a asi kolem desáté dopoledne jsem byl v domě. Když už jsem odcházel, něco mě zarazilo. Z neurčité místnosti, jakoby ze vzduchu, jsem slyšel, jak někdo chraptí: „odejdi… odejdi…“. Myslel jsem si, že tam je babička a bylo jí zle, nebo něco podobného, prošel jsem proto celý dům, nikde nikdo však nebyl. S divným pocitem jsem odcházel a oznámil to své přítelkyni. Ta to řekla babičce. A neřekla ji jen tento zážitek, ale vše, co se nám stalo. Na to nám pověděla to, co se v dřívějších dobách odehrávalo na půdě.