Maminka
Není to ani půl roku, co mi zemřela maminka. Bohužel zahynula při dopravní nehodě. Díky tomu, co se děje až dodnes, jsem se s tím smířila. Věřte nebo ne, ale s mou mamkou udržuji stále kontakt. Musím ale říct, že tomu tak nebylo, dokud nebyla pohřbena. Po tom všem mi došlo, že tělo potřebuje být v pořádku uloženo, aby mělo věčný pokoj.
Jak to vše u mě začalo?
První náznak přišel přesně o půlnoci, kdy jsem seděla na balkóně, koukala na nebe a v duchu jsem si říkala, jak to může vypadat po smrti a jak mi mamka chybí. Z očí mi tekly slzy. Stále jsem seděla na balkóně a vzpomínala. Když jsem se asi o hodinu později vrátila domů, tak mi nešla elektrika. Šla jsem zkontrolovat pojistky, ty ale byly v pořádku. Nefungovalo vůbec nic. Zapálila jsem tedy svíčku, dala ji na stůl a opět jsem vzpomínala. I když jsem měla všechna okna zavřená, svíčka zhasla. To už mi začalo být divné. Svíčku jsem tedy znovu zapálila. Po pár minutách ale svíčka opět zhasla. Náhle jsem ucítila jemný vánek a vůni, kterou jsem velice dobře znala. Chvilku jsem pátrala, odkud se to bere a na to jsem hned poznala, co to je za vůni. Byl to parfém mé maminky. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale prostě jsem cítila tu krásnou vůni, kterou používala. Pak se pár dní nic nedělo, manželovi jsem to ani neříkala. Něco zvláštního přišlo opět tu noc, kdy byl manžel na noční. Opět se uprostřed noci dostavila ta krásná vůně. Byla tak intenzivní, že mě probudila ze spánku. V duchu jsem si řekla: „Maminko, jsi to ty?“ – nevyslovila jsem to nahlas, ale přesně v tu dobu, kdy jsem si v duchu položila tuto otázku, spadl v kuchyni obraz, který jsem od maminky dostala, když jsem se stěhovala do nového bytu. Už mi bylo jasné, co se tu děje. Čekala jsem asi hodinu, než se něco stane, ale nic se nedělo a tak jsem šla spát. A od té doby, co spadl obraz, aby mne mamka ujistila, že to je ona, tak se mi zdají sny, do kterých vchází. Jednou týdně se mi zdá, že si s maminkou povídám, jako by tu normálně byla, chodíme spolu na výlety. V těch snech je mamka šťastná, stále se usmívá a vypadá, jako by jí nic nechybělo. Takhle to probíhá už několik týdnů a jsem si jistá, že po smrti život duše nekončí.
Jak se tak dívám, budu asi první a asi také poslední kdo sem podá nějakej ten koment.
Příběh je zajímavý, takový dost procítěný i když nemohu zase tvrdit,že by nebyl pravdivý.
Při čtení jsem byl mírně zaskočen. Čím? Schválně, když se člověk začte – tak hned na téměř začátku příběhu si kladu otázku kde se to stalo, kdy se to stalo a v jakém rozmezí se to stalo. Část jsem okopíroval a tady vkládám …..Jak to vše u mě začalo?
První náznak přišel přesně o půlnoci, kdy jsem seděla na balkóně, koukala na nebe a v duchu jsem si říkala, jak to může vypadat po smrti a jak mi mamka chybí. Z očí mi tekly slzy. Stále jsem seděla na balkóně a vzpomínala.(tahle část je nejasná. Budto se to stalo v době před svatbou, nebo v dětství nebo ve vašem manželství které nastalo, jelikož dále je popis jaký navazuje) Když jsem se asi o hodinu později vrátila domů, tak mi nešla elektrika…… // No, stát se chybyčka může. Nikdo není neomylný že?
Mimochodem, také mám příběh, z mého dětství. Taktéž je to z období po smrti mojí babičky, když mě bylo asi mezi 11 až 13 rokem. Je zajímavé, že jisté ,,nadpřirozené a tajemné jevy paranormality,, se povětšinou dějí, když někdo zemře někomu z okruhu blízkému jeho srdci a mysli. Cosi myslet o životu po smrti zdali je či není? Těžko říci. K tomu dojdem jednou osobně. Je však kýmsi řečeno že život někde započne a potom také končí ale začíná se opět žít někde jinde, v jiné dimenzi.
Můj a jak sem dočetl je názor že ,, po smrti život duše nekončí“ nýbrž pokračuje v jinačím světě.