Nebezpečná hra

Všem přeji veselý Halloween !!! 🙂

,, Myslíte, že je to dobrej nápad ?“ ,, Ježišmarja Jill, ty jsi taky ze všeho hned podělaná.“ prohlásil na její účet Marthy. Tenhle černovlasý kluk přišel vždy s nějakým zajímavým nápadem, jak strávit další nudný den v tomhle městě. ,, Já jsem slyšela, že je to náhodou úplně bombový, jen vědět jak na to.“ prohlásila Shauna, otázkou zůstává, zda to myslela vážně, nebo to řekla, jen aby se zavděčila právě Marthymu. Milovala ho už od prváku. ,, To jsem říkal hned.“ odbil její snahu Marthy chladně.

Byly dva dny před Halloweenem a celé město se nastrojilo do strašidelného duchu. Na každém zápraží stály vydlabané dýně a v nich svítily svíčky, někdy i celou noc. Parta spolužáků z místní střední měli již dávno nachystané kostýmy a čas si krátili všemožně. Zrovna dneska procházeli bezcílně rušným městěm, až zavítali k obchodu s hračkami. Čtveřice mladých lidí se na okamžik proměnila v malou skupinku dětí a hladově si prohlížela vystavené plyšáky, panenky a další hračky. ,, Hele, co je támhleto za deskovku, tu neznám?“ ukazoval prstem David na zelenou krabici. ,, Ou-ja ? Co to je za stupidní název..hehehehe.“ rozchechtala se Jill. ,, Kdyžtak je to Víja a není to jen tak obyčejná deskovka. Je to tabulka. Tahle věc dokáže navázat kontakt s duchy. Vím to, jelikož jednu takovou má moje babča a komunikuje tak už řadu let s mojím dědou. Nikdy mi jí však nechtěla půjčit, prý je to nebezpečný. Taková blbost, co je děsivého na kusu dřeva s písmenky ?“ ,,Pááni. Co kdybychom to zkusili.“ Shauna byla vždy pro každou špatnost a jestli je pravda, co se o té tabulce říká, bude to jistě „hustej vodvaz“. Marthy se podíval po svých třech přátelích a spiklenecky se pousmál. ,, Tak kolik dáme dohromady ? “ Bylo rozhodnuto.

Byly asi tři hodiny odpoledne, když se David, Marthy a Jill uvelebili v Shaunině pokojíku. Marthy rozbalil zelenou krabici, vonící novotou. Když odendal papírové víko, vypadla na zem hnědá deska s černými písmeny a čísly. ,, A to je jako všechno ?“ David se tvářil poměrně zklamaně. ,, A cos čekal ?“ zeptal se jedovatě Marthy. ,, Já nevím, něco méně obyčejnýho, nechce se mi věřit, že tohle dokáže komunikovat s duchy.“ ,, Opravdu to jde a navíc je tady manuál.“ ,, Je tam nějaké varování.“ ,, Jill, varování čtou padavky.“ pronesl „vůdce“ Marthy a začal ostatním číst návod. ,, Tak s kým se spojíme ?“ zeptala se Shauna a oči jí svítily. Napadů padlo mnoho a každý za ten svůj velmi bojoval. Nakonec se demokraticky všechny tipy napsaly na papír a daly do krabice. Vzhledem k tomu, že byli v Shaunině domě, měla hostitelka právo losování. Shauna dramaticky vkládala do krabice a pohledem přejela po všech zúčastněných. Konečně v ruce držela malý papírek. ,, Dělej.“ Urychloval její počínání Marthy. ,,Joe Janowski….tak pánové, kdo z vás ho tam napsal ?“ ,, Já.“ přiznal suše David ,, Jsi magor, v tom manuálu píšou, že se nemají takoví lidé vyvolávat.“ řekla ustrašeně Jill ,, Náhodou s Joeym může být celkem záživnej rozhovor. Rád bych věděl, kam ukryl tu poslední mrtvolu.“ ,, Jsi vůl, Marthy ! řekla Jill ,, A ty moc úzkoprsá…ostatně je to dost vidět.“ ,, Tak co kdybychom kontaktovali Marthyho dědu ? Když to funguje u jeho babičky…“ ,, No tak, jo.“ odsouhlasili po nějaké době ostatní.

Zapálili svíčky a sedli si kolem stolu. ,, Duchu Benjamina Parkera, jsi – li tady dej nám nějaké znamení….musíme všichni, ne jen já.“ řekl naštvaně Marthy, Shauna se k němu hned přidala. ,, Duchu Benjamina Parkera, jsi li tady dej nám nějaké znamení.“ Ticho. Všichni se po sobě nervózně koukali, prsty na kamenném ukazovátku. ,, Duchu Benjamina Parkera, jsi-ůo tady, dej nám nějaké znamení.“ Zase ticho. ,,Jsem tady a mám hlad, chci nějaké křupky.“ ozvalo se náhle ,, Davide, přestaň !“ zařvala na něj Shauna. ,, No co, mám hlad. Navíc to dlouho trvá, dávám frajerovi pět minut a jestli se neprojeví, tak vám tady několik duchů klidně vypustím sám.“ ,, Nebuď prase !“ utrhla se na něj Jill. ,, Zkusíme to znova…a teď fakt vážně ! Duchu Benjamina Parkera, jsi -li tady, dej nám znamení.“ Už to vypadalo, že zase nic, když se ukazovátko začalo pomalu hýbat. ,, T-R-H-N-I-S-I.“ ,, Hehehe.“ ,, Davide, kurva, fakt už dost.“ Obě dívky začínaly být dost naštvané. ,, Jseš fakt kretén.“ prohlásil Marthy. Kluk v čepici jen s úsměvem pokrčil rameny. ,, Pořádně se soustřeďte a bez jakýchkoli srandiček.“ Marthy začínal ztrácet trpělivost. ,, Duchu Benjamina Parkera, jsi-li tady, dej nám znamení.“ Byl slyšet jen vzdálený hluk aut z dálnice a dech všech zúčastněných. ,,Nepřijde Vám, že se tady trošku ochladilo ?ů pronesla nervózně Jill. Všichni jen bezhlesně přikývli hlavou. ,, S někým jsme navázali spojení.“ oznámil šeptem Marthy. ,, Jsi to ty, Benjamine Parkere. Atmosféra se začínala měnit. Ukazovátko plynule dojelo na odpověď ano. ,, Hej, kdo s tím teď hejbá, jestli se mě snažíte vystrašit, tak se vám to nepovede.“ ,, Davide, uklidni se a nech hlavně ruce na ukazovátku. Je to jen můj děda.“ Shauně projela po těle husí kůže, ale rozhodla se rovněž ducha na něco zeptat. ,, Pane Parkere, stýská se vám po vaší ženě ?“  Ukazovátko znovu sjelo na ano a Shauna slyšela Marthyho, jak polknul velmi sprostou nadávku. ,, Jaké je to na druhém břehu.“ pronesla třesoucím se hlasem do teď ztichlá Jill. ,, J-E..T-O…T-A-D-Y…K-R-A-S-N-E.“ Přečetli všichni společně.

Asi dalších deset minut byl duch Martyho dědy zahrnut přívalem otázek a na všechny celkem obstojně odpovídal. Jednalo se o běžné dotazy jako jestli něčeho lituje nebo jestli smrt bolí. Najednou však chlad v místnosti rapidně vzrostl, plameny svíček začaly podivně kroužit protisměru hodinových ručiček a zpoza dveří Shaunina pokoje se ozvali čtyři rány. Čtveřice se po sobě vyděšeně podívala. David a Jill se chvěli a byl slyšet jejich zrychlený dech. Marthy se chopil iniciativy a řekl,, Klid, to tak někdy při seancích bývá, nevšímejte si toho a dále se soustřeďte.“ Čtvero ukazováčku se potilo na malém dřevěném ukazovátku. Všichni cítili, jak v místnosti čím dál víc houstne atmosféra. ,, Potkal jsi v záhrobí mnoho lidí ?“ zeptal se vnuk svého dědy a společně s otatními čekal na odpověď. Najednou se dřevěných stolek začal třást, jedna svíčka spadla a bílý vosk pomalu tekl na tabulku. ,, Sakra, máte někdo kapesník ?“ Jill roztřesenou rukou podávala papírový kapesník Marthymu. ,, No, já myslím, že to stačilo, přesvědčili jsme se, že to funguje a teď můžeme zajít třeba do klunu, prý je tam dneska nějaká párty. “ snažila se celou situaci odlehčit Shauna. ,, Děláš si srandu ? Nejde v prostředku seance všeho nechat, musíš vyvolaného odvolat. Všichni si zpátky sedneme, uděláme to a zajdeme na pivo, fakt dneska bodne.“ David prostestně zakňoural. Marthy tabulku pečlivě očistil kapesníkem  a všichni znovu dali prsty na ukazovátko. ,, Duchu Benjamina Barkera, děkujeme ti a tímto tě odvoláváme.“ pronesla zastřeným hlasem Shauna. Když se nic nedělo, zopakovala frázi znovu…a furt nic. Uuž chtěl někdo říct, že se spojení stejně přerušilo, když ukazovátko začalo zběsile klouzat po tabulce. ,, V-A-S..D-E-D-A…U-Z…T-A-D-Y…N-E-N-I.“ Sotva to společně přečetli, začala klika dveří zběsile poskakovat. ,, Klid, určitě si z nás dělá srandu můj bratr, budeme pokračovat.“ Shauna byla najednou podivně klidná a to i přes to, že v místnosti byla taková zima, že všem přítomným od úst stoupaly obláčky páry. ,, Třeba se někdo napojil ?“ pronesla zcela bledá Jill ,, Co to meleš ?“ osočil se na ní Marthy. ,, No, v tom návodu psali, že se to někdy může stát, že se může při seanci nějaká ztracená duše napojit a…“ ,, To jsou jen kecy !! Kecy aby si Ouiju nekupovaly malý děcka, rozumíš ! Takhle se jen s námi děda loučí, za chvilku odejde. Hlavně mějte prsty na ukazovátku.“ poroučel Marthy. Kliky se uklidnily a dokonce se zdálo, že se v místnosti trochu oteplilo. ,, Tak vidíte. Shauno, ještě jednou řekni odvolávací formuli a vše bude u konce.“ ,, Duchu Benjamine Parkere, děkujeme ti a tímto tě odvoláváme.“  Všichni jakoby zapomněli, co se na tabulce objevilo naposled a čekali, že se dočkají rozloučení, opak byl ale pravdou. ,,V-A-S…D-E-D-A…U-Z..T-A-D-Y..-N-E-N-I….J-A…J-S-E-M…K-I-R-K“ Nikdo ani nedutal a Shauna se ihned zeptala: ,, Jaký Kirk ?“ Ukazovátko se opět dalo do práce. ,,K-I-R-K…M-A-T-T-H-E-W-S“  Všichni se na sebe zachmuřeně podívali, nikdo nevěděl, kdo dotyčný je, dokonce ani Jill, která patřila mezi vášnivé knihomoly. Shauně se vzrušením leskly oči a rozhodla se bát a zjišťovat ještě víc. ,, Tebe někdo zabil ?“ řekla a podívala se při tom na Jill, která vypadala, že každou chvíli omdlí. Ukazovátko se líně stočilo na ano. Shauna chtěla říct další otázku, když se duch znovu projevil. ,,A-L-E…J-A..Z-A-B-I-L..T-A-K-E. Marthy úkosem pohlédl na Davida, zda si zase nedělá nějaké žerty, ten se však strachy potil. A prej Joe Janowski, a teď je tady z jinýho vraha posranej. ,, Kolikrát si zabil ?“ zeptala se Shauna. Ukazovátko rychle přejelo do horní části Ouiji a ukázalo číslo 16. Bylo slyšet něčí tiché polknutí. ,, A jak si vraždil ? “ pronesl najednou Marthy. V místnosti se opět ochladilo a plamen zbylé svíčky se rozhořel o trošku více. V pokoji byla tma a vystavené věci na poličce vrhaly ošklivé stíny. ,, R-E-K-N-U…..V-A-M…J-A-K“ Tohle nikdo nečekal, všichni byli maximálně vystrašení, ale i vzrušení, chtěli vědět víc. Jakoby kolem nich prolétnul neviditelný ledový poryv větru. Byl klid a pak se zničehonic začala Jill třást. Všechny zraky se upřely na ní. Stolek se znovu roztřásl a dveře pokoje se mírně pootevřely. Dovnitř pronikl silná závan síry a hniloby. Jediný zdroj světla skoro dočista zhasl, ale když se vše uklidnilo, plamen opět stoupl. Jill vydávala chvíli podivné chrčivé zvuky, na krku jí nabíhaly modré žíly při tom se snažila mít křečovitě zavřené oči. To co následovalo v příštím okamžiku nikdo nečekal. Nebyla to Jill, bylo to jen její tělo které k ostatním mluvilo podivným hrdelním hlasem. Dřív modré oči teď  sžírala hluboká černota a rty se zkroutily do ošklivého úšklebku. David jen vytřeštil oči a odporoučel se k zemi. Shauna a Marthy byly ochromení strachem. Jillina ústa promluvila. ,, Smrt je věčná a je tak snadné jí povolat do zbraně.“ Jill se zvedla a pomalu došla k Davidovi. Chvíli na něho koukala a pak se její hlava otočila na kamarády. ,, Chcete to vidět ?“ Hrdelní hlas se teď mísil s tím jejím a působilo to tak ještě víc děsivěji. Její tělo bylo ovladáné neviditelnou silou, která jí poručila dojít k psacímu stolu a vzít cosi z kelímku. Držela to pevně v ruce, takže když se opět vracela k Davidovi, nebylo vidět, co to je. ,, Je to jednoduchý a vůbec to nebolí.“ Tajuplným předmětem teď bodla Davida do krkua  jak se ukázalo, byly to nůžky. Poraněná krční tepna stříkala v intervalech krev a Jill jí chytala do dlaní a snažila se jí pít. ,, Musíme zdrhnout !“ jediná věta na kterou se Marthy zmohl však byla naprosto zbytečná. Tělo bylo jako přikované. Shauna se krčila a po tváři jí tekly slzy, Jill k ní přišla, políbila jí na čelo a zakrvácené čepel nůžek (které pořád držela v ruce) jí vrazila přímo do srdce. ,, Vidíš, co si způsobil, za to můžeš ty. Jestli chceš abych přežila, musíš Kirka vzít do svého srdce….prosím, udělej to, jinak oba zemřeme ?“ Jillin hlas byl zase normální, brečela. ,, Drž hubu, ty huso !! A dodělej, co jsi dokončila.“ Hrdelní hlas se opět vrátil a mluvil k Jill. Bylo strašné pozorovat, jak jedno tělo ovládají dva lidé, nebo jeden člověk a jedna bytost ,, Zabij ho a já odejdu, dělej !!!“ ,, Jill, neposlouchej ho, modli, začni se modlit .“ ,, In nomine patris….děvkoooooo….ááhahahahahahahahaha.“

Marthy jen seděl a koukal, jak se z bývalé mladé holky postupné stává zohyzdněná kreatura. Ve tváři byla samá jizva a žíla a ruce se jí třásly. Jen oči dokazovali, co za tím může. Ještě několikrát se zběsilý dialog opakoval a pak se Jill dlouze podívala na Marthyho a kdákavým smíchem si nůžkami podřízla hrdlo. Když padla v krvi na podlahu, vyšla z ní podivná černá mlhovina, která se chvíli vznášela ve vzduchu a pak se ztratila kdesi ve zdi.

,, Vážený pane Parkere, jste obviněn z trojnásobné vraždy. Váš duševní stav je dle odborníků shledán v naprostém pořádku a proto jste činy spáchal v příčetném stavu. Jste odsouzen ke třem doživotním trestům ve věznici se zvýšenou ostrahou“ KLAP, KLAP !!!