Výpověď dívky, která prožila 2 roky v kómatu

Sama jsem zažila, jaké to je být v kómatu. Dva roky jsem ležela v nemocnici. Stalo se to v létě, 16. srpna 2008. Jela jsem se svým strýcem na koupaliště, když najednou do nás naboural náklaďák. Nic dalšího už o tom nevím. Byl to takový divný pocit, z dálky jsem slyšela různé hlasy. Bylo to takové, jako kdyby tě někdo chtěl vysát. Potom jsem slyšela nádhernou hudbu, kterou ani nemohu popsat, cítila jsem se strašně dobře a v bezpečí. Pamatuji si, jak jsem běžela po louce a cítila krásnou vůni květin. Takhle to bylo pořád dokola. Jednoho dne jsem zahlédla svého dědu. Byla jsem štěstím bez sebe, ale on na mě zvýšil hlas, co tu dělám, že ještě není můj čas a posílal mě pryč. Já ale pryč nechtěla, cítila jsem se tam velmi dobře. Děda ale nepřestal a pořád na mě řval, ať okamžitě odejdu. Hned po této situaci jsem se konečně po dvou letech probrala. Byla jsem velmi slabá, všude kolem jsem viděla přístroje, na kterých jsem byla napojena celou dobu. Přiběhla ke mně sestřička a řekla, že to je zázrak. Byla jsem v šoku, když mi řekla, že jsem byla v kómatu 2 roky. A právě od této chvíle se smrti vůbec nebojím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.