Švihov

Švihov je malebné městečko nedaleko Klatov. Už z dálky je vidět hrad, tyčící se z města. Zajímavostí hradu samotného je právě to, že nestojí nikde na kopci, ale je postaven u samotného města. Historie hradu a městečka samotného může být pro spoustu lidí až hrozivá. Ať už se jedná o pověsti hradu, popřípadě útržky z novin z 18. a 19. století.

Jako první bych ráda začala pověstí hradu a to o Půtovi – švihovském pánu a jeho paní Bohunky z Meziřeče. Pravdou je, že Půta v podhradí a okolních osadách neměl nijak zvlášť dobrou pověst. Lidé se ho báli a dokonce ho považovali za tyrana. Nepřidaly na kráse ani pověsti o tom, jak nechal spálit dělníky, kteří pracovali na hradě. My si ale dnes povíme jiný příběh, a to ten, kdy ho odnesl čert a jeho manželka do dnes bloudí chodbami hradu jako černá paní.

Všechno začalo, když mladá dívka ze švihovského panství se beznadějně zamilovala do mladíka, který žil v jiné osadě patřící pod jiného pána. Bohužel sňatky v tehdejší době nebyly vůbec lehkou záležitostí a zvlášť pro dvě osoby z jiných panství.

Mladá dívka se vydala za Půtou s prosbou, aby si mohla vzít svého milovaného. Pán však byl tvrdě proti. Dívku z hradu nechal vyhnat. Ta se ale rozhodla pro svoji lásku bojovat. Vkradla se do komnat hradní paní, již výše zmíněné Bohunky a začala ji vylévat srdce a důvod svého smutku. Bohunce se dívky zželelo a přislíbila jí, že se za lásku dvou mladých lidí i pána přimluví. Když se to však dostalo k Půtovi, rozčílil se natolik, že dívku nechal zazdít za živa ve sklepení hradu. Ve chvíli, kdy se otočil proti své manželce se nad ním propadla střecha a Půtu si odnesl sám ďábel. Bohunka pak chodívala po hradě a plakala. Až jednou se jí zjevil duch Půty v ohnivých plamenech a řekl jí, že ho může zachránit jen tak, pokud rozebere kámen po kameni, trám po trámu a vše vrátí na místa odkud byly vzaty.

Něco takového samotná žena nikdy zvládnout nemohla. A tak teď bloudí chodbami hradu jako černá paní.

Pokud se rozhodnete pro návštěvu hradu a narazíte na sdílného průvodce, pak Vám poví že je to skutečně tak. Mnoho průvodců bylo svědkem černé postavy plující chodbou a jemný pláč linoucí se chodbami hradu.

Je ještě jedno místo na hradě, které má ponurou pověst. A to právě jídelna. Je dobré si všimnout, že i tam kam by návštěvníci mohli běžné stát je provaz proti vstupu. Právě v jednom z rohů jsou velmi negativní energie a lidé v blízkosti rohu mají pocit, jakoby je někdo škrtil, někteří dokonce omdlévali. Zajímavostí je, že právě v téhle místnosti se samovolně pohybuje nábytek. Místo navštívil pán zabývající se nadpřirozenými jevy. Po chvilce hledání informací pomocí kyvadla a dalších, přišel na to, že právě v rohu, kde většiny návštěvníků se dělalo nevolno byl brutálně zabit muž, jehož duch tam stále je. Málokterý z průvodců si dovolí zůstat v jídelně déle než je nezbytně nutné pro kontrolu a zamknutí.

Ani okolí Švihova pro člověka, který má sklony k duchařskému světu jednoduché. V novinách z počátku devatenáctého století se dočtete o mladíkovi, který z čista jasna utekl z místní hospůdky. Přátelé po chvíli šli za ním ve snaze ho najít. Asi čtrnáct dní nebylo po mladém muži ani slechu, až ho jeden muž z vesnice našel. Torzo mladíka bylo v houští pověšeno na vlastním opasku. Hlava vysela na smyčce, ale tělo již podlehlo času a samovolně odpadlo.

Ráda bych řekla, že i druhý napsaný příběh je jen smyšlená pověst odrážející se od skutečného základu. Bohužel. Příběh se skutečně stal a nikdo neví proč se chlapec tak zachoval. Proto při procházkách v okolí si dávejte pozor, nevíte kdy koho zde můžete potkat. Věřte, že se zde toho stalo daleko více…

google.com
google.com
google.com
google.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.