Hlasy v hlavěPARANORMAL

Hlasy v hlavě – 3. díl

123V horké vodě ta rána pálila ještě víc. Když jsem vylezla, vydezinfikovala jsem jí a přelepila náplastí. Děti už spaly a já nevěděla, co s načatým večerem, nějakým záhadným způsobem mě to táhlo ven. Mám je tady nechat samotné ? Ale tak ony to tu hodinku beze mě vydrží.

Vyšla jsem před barák. V ulici panoval naprostý klid, jen slabý vánek mi vál do uší a čechral moje vlasy. Dlouho jsem stála na příjezdové cestě a přemýšlela, kam se vydám. Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím nedávno otevřený bar kousek od naší čtvrti. Náhle jsem však uslyšela výkřik, který vycházel z našeho domu. Celé to moje zasněné nutkání někam vyrazit bylo rázem to tam a já vběhla dovnitř. Byla to Laura. Běžela jsem po schodech rovnou do jejího pokoje. Byl to mžik, když jsem otvírala dveře, viděla jsem nad její postelí vysoký černý stín, který vypadal jako silueta dobře stavěného muže. Sotva jsem však překročila práh, rozplynulo se to. Laura brečela a jen velmi ztěžka ze sebe vykoktala: ,, Ma-ma-maminko, on na mě sahal a šeptal mi, že mě zabije.“  Je těžké něco v takovou situaci  dělat, přece jen se to zcela vymyká jakemukoliv racionálnímu vyšetření, ale kdybych to neviděla na vlastní oči…. Nevěděla jsem, zda nemám volat policii, ale co bych jim řekla ? Že v mém domě je stín, který vyhrožuje mé dceři ? Vždyť bych byla za blázna. ,, Počkej tady, jdu zkontrolovat tvého bratra,“ řekla jsem starostlivě.  Sam v klidu spal, jen na jeho nočním stolku byla převržená sklenice vody. Vrátila jsem se k Lauře, ale ta mezitím usnula. Věděla jsem, že tady už končí veškerá sranda a je nutné si přiznat, že možná je můj dům skutečně strašidelný.

Předtím než jsem se i já konečně uložila do postele, prohlédla jsem kompletně celý dům, celý ho zamkla a pořádně uzavřela všechna okna. Bála jsem se zítřejšího rána, přece jen budou chtít děti vysvětlení, odpovědi na to, co se dnes stalo. Jak jim mám ale nějaké dát, když jsem s rozumem v koncích ? Tenkrát poprvé mě napadlo znovu zavolat Velmě, ale pocit zahanbení, že jsem jí naposled tak sprostě vyhodila, mě přesvědčil, ať ještě chvíli počkám. Pořád se mi nechtělo uvěřit, že by nám mohla nějakým způsobem pomoci. Ale vždyť toho muže viděla ? Klížila se mi víčka a nakonec jsem usnula. Pak mě ovšem probudil šílený hluk z kuchyně, utíkala jsem tam. Čím blíž jsme kuchyni byla, tím víc jsem byla přesvědčená tím, že snad u nás hoří. Ve vzduchu visel těžký zápach síry. V kuchyni bylo hotové boží dopuštění. Všechny skříňky byly otevřené a na zemi se válely rozbité sklenice a talíře. Pár hrnců se dokonce dokutálel až k jídelnímu stolu. Byla jsem v šoku. To ovšem nebylo to nejhorší, na kachličkách, které mám nad sporákem, stál černý nápis – JE ČAS ! ,, Co to bylo za ránu ? “ přiběhl ke mně rozespalý Sam s Laurou a když uviděli tu spoušť, Laura se vyděšeně zeptala. ,, To udělal on ? “ ,, Ne, tohle určitě Bobby neudělal !“ Jistě uvěříte, že zmínka o Bobbym v tomhle maglajzu určitě nebyla na místě. Začala jsem být hysterická. ,, Nikam nechoďte, zavolám strejdovi Bertovi, aby sem přijel.“

Svého bratra jsem nejspíše při něčem vyrušila, když jsem mu ale řekla, že se to snažilo zaútočit na Lauru, nakonec přijel. ,, Jen jestli nejsi má drahá sestřičko, trošku přecitlivělá.“ pronesl s úsměvem, když jsem mu šla otevřít. ,, Přecitlivělá, jo ? Tak se pojď podívat !“ Vedla jsem ho rovnou do kuchyně. Koukal dost vyjeveně. ,, To si jako myslíš, že si v půl čtvrtý ráno, jen tak pro zábavu vysypu veškerý nádobí a budu si čmárat nějaký nápisy. “ Třásla jsem se. Na Bertovi bylo vidět, že i on pochopil, že je tu něco špatně. ,, Děcka, běžte si lehnout, my to tu s mámou uklidíme a já toho bubáka vyženu karatistickým chvatem.“ Udělal pár rádoby chvatů a obě mé ratolesti se trošku usmáli. Mírně uklidněné se nám je podařilo uspat. Pak jsme si s Bertem dali kafe a já mu popsala všechno, co se u nás dělo. Můj podivný sen jsem mu však zatajila. ,, To je divný.“ řekl a vyfoukl namodralý kouř z cigarety. ,, A nedělají to nějaký smradi z okolí ? Víš co, strašit mladou matku s dětma…hahaha, strašná hlína.“ ,, To je blbost, v sousedství bydlí většinou děcka v Samově věku..“ ,, No, tím hůř, že začínají takhle brzo,“ odvětil Bert a zasmál se. ,, Nedělej si z toho srandu, bych chtěla vidět, co bys dělal na mým místě ty ?“ ,, No co, zařval na TO a ono by TO odešlo nebo vzal na to vysavač……jako v Krotitelích duchů…tudutudududu,“ začal broukat známou melodii. Bertova lehkovážná povaha je někdy na zabití, ale teď trošku odlehčila celou situaci. ,, Dost srandiček. Třeba je to znamení, že by sis už mohla najít nějakou novou známost.“ ,, Ještě se na to necítím a vůbec…řešíme tady moje osobní problémy nebo ducha u mě doma ? “ ,, Ducha, jistěže ducha,“ prohlásil Bert s hranou vážností. ,, A co zkusit tu ženskou, jak měla hlídat děcka…si říkala, že tvrdila, že do toho trochu dělá ?“ ,, Myslíš, že je to dobrý nápad ?“ Bert souhlasně přikývl. ,, Když já nevím…“ Pořád jsem se zdrahála. ,, Zkus to, je to asi nejlepší možnost co teď máš, maximálně ti zasmrdí celej barák šalvějí nebo nějakou jinou srandou.“

Ráno, když Bert odjížděl a já dělala dětem svačinu, jsem o jeho slovech vážně přemýšlela. Pořád jsem byla na vážkách, ale co byste v této beznadějné situaci dělali Vy ? Šlo mi o jediné – aby tohle všechno přestalo a my měli klidný život. Celkem natěšeně jsem odcházela do práce, že konečně trošku zapomenu na problémy doma a dostanu se mezi lidi.

V době obědů je u nás vždycky rušno. Ani dneska tomu nebylo jinak. S úsměvem jsem nosila lidem jídlo a občas s nimi prohodila pár slov. Chodilo k nám široké spektrum hostů – od mamin s dětma, po kancelářské hlodavce. Pulírovala jsem příbory, když k baru přistoupil sympatický třicátník a hlasitě požádal o jedno kafe. Kývla jsem, že rozumím a on si zatím šel sednout ke stolu. Vzala jsem hrnek s podšálkem a dala ho pod kávovar, připravila jsem cukříky a sušenku. ,,Líbí se ti, viď ?! Chtěla bys ho ?! Tak jdi za ním a nabídni se mu, odvedeš ho na záchod a tam si to spolu pěkně užijete….Elisabetho, jdi za ním !“ Tichý hlásek v mojí hlavě mi šeptal zvrhlá slova a já se jen zmateně rozhlížela, jestli to není nějaký hloupý fór od mých kolegů nebo snad skrytá kamera. Otočila jsem se, nikde nikdo. Jen v pozadí tiše hrálo rádio a na place bylo slyšet brebentění hostů. Vzala jsem tác a dala na něj kávu, pomalu jsem přicházela k jeho stolu. ,,Elisabetho, přiznej si to, jak ráda by ses svojí vlhkou štěrbinkou projela po jeho kládě…..Elisabetho ! ……“ Ten hlas byl tak odporně slizký, ale zároveň se v něm snoubila i jakási smyslnost. Začala jsem si broukat, ale to nepomohlo, furt se to opakovalo. Cítila jsem elektrizující mravenčení po celém těle a kdybych měla jen o špetičku menší vůli, bůhví, jak by to asi dopadlo. ,, Děkuji Vám, dobrá vílo,“ řekl usmívající se sympaťák a roštácky na mě mrknul. Úsměv, který jsem mu věnovala byl skoro až bolestný…slova, která znenadání zmizela mi tu lichotku úplně zošklivila. Když chtěl platit, šílela jsem, aby se ten hlas neobjevil znovu. Ale ani když se naše ruce dotkly a on mi podával desetidolarovku, ta odporně šeptající zvrácenost se nedostavila.

Celý den jsem na to musela myslet a večer, když jsem ulehala do postele se mi před očima pořád objevovala tvář muže z baru. Bránila jsem se, ale ať jsem měla oči otevřené nebo zavřené, pořád se mi zjevoval. ,, Elisabetho, chceš ho, chceš cítit divokého hřebce mezi svými stehny…Elisabetho !“ Hlas se objevil znovu a tentokrát zněl nálehavěji než odpoledne, vyslovoval moje jméno tak svůdně, že jsem byla celá v ohni, ale zároveň se mi dělala husí kůže. Cítila jsem, že pomalu tomu hlasu začínám podléhat, nechávám se kolíbat jeho šepotem, jako bych byla spala na rozbouřeném moři. Na pár vteřin se mi zatmělo před očima, já se rychle zvedla z postele a zamířila do šatní skříně. Zhluboka jsem odechovala a chvěla se, skoro to až bolelo, ale já se toho pocitu chtěla zbavit.  Hledala jsem jako splašená a až na dně šuplíku s ponožkama, jsem to našla – podlouhlá černá krabice. Dárek k tříletému výročí od mého ex manžela. Snad bude ještě fungovat.

A Velmě Coutfieldové zAvolám až zítra.

Related Articles

8 Comments

  1. Je to vazne super 🙂 nicméně mi trvalo alespoň týden než jsem tento díl na stránkach našla. Těším se na pokračování!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button