Gilles de Rais – Vrah s modrou krví

Středověk byla doba krutosti a utrpení, ale i sebemenší zlodějíček či vrah nakonec svému trestu neušel. Gilles de Rais byl francouzský baron, jehož záliba díky jeho postavení byla dlouho skryta. A v čemže vlastně tento šlechtic našel zalíbení ?

Gilles de Rais se narodil 10. listopadu 1404 do rodiny velmi bohatého velmože. Do svých devíti let žil relativně normální život, jenž příslušil jeho společenskému postavení. Jemu i jeho bratrovi se dostávalo slušného vzdělání a životu v přepychu. Jenže roku 1414 zemřel Gillesovi otec, jeho  matka se obou svých synů zřekla a provdala se za nového nápadníka. Gilles (později též zvaný Modrovous) se tak dostal do péče svého dědečka z otcovy strany.  Ten byl prý velmi násilnické povahy, ovšem nikde není podloženo, že by ubližoval i svým vnukům. Naopak. Poskytl jim ještě lepší vzdělání a později i vojenskou průpravu. To učinilo z pomalu dospívajícího Gillese šarmantního a velmi sečtělého mladého muže.

*Přezdívka Modrovous vznikla díky baronově sytě černému plnovousu a vlasům. Také byl předlohou pro francouzskou pohádku, kde vystupoval šlechtic Modrovous, který vraždil své manželky.

Kolem 21. roku se však u Gillese začínají objevovat první příznaky jeho psychické nevyrovnanosti. Lépe řečeno sklony k extrémním citovým výjevům. Mladík zrovna sloužil na dvoře francouzského krále, když se dozvěděl o jakési Johance z Arku. Její „vyšinutá“ povaha ho fascinovala a on se do ní zamiloval. Když se mladí lidé osobně střetli, slovo dalo slovo a Gilles se stal Johančiným věrným pomocníkem. Dokonce se objevují teorie, že pomáhal později Johanku dostat z anglického zajetí. Když později Johanka skončila na hranici, smutný Gilles se z obav, že skončí stejně, usídlil zpět do své rodné Bretaně. Zde žil nějakou dobou v utajení.

Baron de Rais byl však nejen chytrý, disponoval také velikým jměním. V roce 1431 se stěhuje na svůj hrad Tiffauges, kde začíná objevovat svoji skrytou stránku. Nejdříve si jeho služební mysleli, že se stane alchymistou a mystikem, jelikož si nechával vozit všemožné knihy pojednávající o alchymii a magii. De Rais se opravdu stáhl do ústraní a nepouštěl k sobě ani svou mladou manželku*, s kterou měl ještě před nástupem do armády velmi idylický vztah. Celibát a odříkání všech radovánek byly možná toho všeho spouštěčem. Jednoho dne se Gilles rozhodnul pro zcela jiný způsob života. A učinil tak po svém – velmi extrémně.

*Jeho manželkou byla zárověň i jeho mladší sestřenice. Měl před ní ještě dvě ženy, ale obě zemřely v mladém věku….a prý přirozeně ! 🙂

Gilles si do svého sídla najal mnoho sloužících a také početnou jednotku osobních strážců. Začal pořádat obrovské hostiny a pitky, které trvaly klidně i několik týdnů. Všichni se ptali proč, ale odpovědi se jim dlouho nedostalo. Všechny tyto radovánky samozřejmě nebyly levnou záležitostí. Gillesův velký majetek začal ubývat a nakonec baronovi nezbývalo nic jiného, než si půjčovat od lichvářů a posléze začít rozprodávat i majetek vlastní rodiny. Jeho příbuzní tím byli velmi pohoršeni a Gillesovýmu jednání rychle učinili přítrž. Poslední vítr z plachet sebrala Modrovousovi i jeho žena, která sice doposud trpěla jeho milostné pletky, rozhazování majetku a pošramocená pověst jí však donutily, přidat se na stranu příbuzných.

Baronovi se sice všechno pomalu začínalo bortit, ale on se i přes to svého hýření nechtěl jen tak vzdát. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl, že poprosí o pomoc temné síly a začal k sobě zvát alchymisty a mágy všeho druhu. Většinou po nich žádal, aby se upsali ďáblu a zajistili tak svému pánovi dostatečné bohatství. Jenže mnoho z těchto učenců bylo sprostými podvodníky a tak se Gillesovo přání nevyplňovalo. Baron začínal propadat zoufalství. Bůhví, jak by se jeho život ubíral dál, kdyby nepotkal Francesca Prelatiho – Itala, který byl sice kdysi knězem, ale nyní otevřeně propagoval černou magii. Prelati byl skvělým řečníkem a měl velké charisma. Právě tyto zbraně použil k tomu, aby si barona omotal kolem prstu.

Gillesova rodina stále trpěla při pohledu na chování svého příbuzného, tomu to však bylo zcela jedno. Objevil novou náplň svého života. Nebo v něm snad dřímala už dříve ? Jistí historikové tvrdí, že dva roky poté, co Gilles opustil Johanku, se u něj začala objevovat sexuální úchylka – záliba v mladých chlapcích. Tato deviace však přišla do křížku s Gillesovým skrytým extrémním sadismem, což mělo za příčinu to, že se v okolí de Raisova panství začali ztrácet mladí hoši.

Gilles je nejdříve nálakal do svého hradu s příslíbem práce , poté je opil a sexuálně zneužil. S oblibou svým obětem vyřezával ještě zaživa srdce nebo jim prostě jen rozpáral břicho a vyvrhl jejich vnitřnosti. Se střevy a dalšími orgány se pak rád těšil a často se v nich jen tak „válel“. Mrtvoly rozsekal na kousky a spolu se svými služebníky je spálil a popel zlikvidoval. Velmi rád nechával těmto děsům přihlížet další chlapce, protože ho vzrušoval děs v jejich očích. A tohle všechno trvalo řadu let. Lidé pohřešování svých synů či bratrů si vysvětlovali po svém a mezitím obětí přibývalo víc a víc. Když už se i mezi lidmi začaly šířit klepy, že by za oním mizením mohl mít prsty baron, ani vesničané i mnoho urozených na něj nechtělo ukázat prstem. Na každého však jednou dojde a Gilles nebyl výjimkou.

Je vcelku vtipné, že za odhalením jeho řádění stojí obyčejná lidská závist. Bretaňský vévoda Jan V. zatoužil po zbylých Gillesových pozemcích. Ale vyčkával na vhodnou dobu. De Rais za nějakou dobu potřeboval další finance a i přes samotný zákaz krále zastavil svůj majetek dvěma vévodovým vazalům. Jan V. dostal nejen pozemky, ale navíc to byl on, kdo králi oznámil baronovo porušení zákazu. Gilles de Rais byl zatčen. Ovšem před soud se dostal až po incidentu s Jeanem le Ferronem, šlechticem a  církevním hodnostářem v jedné osobě. Modrovous ho měl fyzicky napadnout.

Soud následoval dvojí – světský i církevní. Během procesu se rozpovídalo mnoho svědků a Gillesovi se tak obvinění jen a jen hromadila. Nakonec byl odsouzen za provinění vůči církvi (napadení Ferrona), obcování s ďáblem, sodomii, ale hlavně za zvěrstva s ní související.* Gilles nic nezapíral, o svých činech vypovídal tak hrdě a barvitě, že mnohým přísedícím se dělalo špatně. Dokonce byly jisté úryvky radšivypuštěny ze soudních dokumentů. Svědci de Raisovo chování popsali jako velmi arogantní, prý věřil, že vzhledem k jeho postavení nemůže být persekuován. Když ovšem poznal, že jde opravdu „do tuhého“, začal se kát a prosil o Boží milost.

* Přesný počet baronových obětí  není znám, může se jednat o 200 – 800 zmařených lidských životů.

Jeho prosby však vyslyšeny nebyly a zvrhlý baron byl v říjnu v roce 1441 odsouzen k smrti oběšením. Jeho tělo bylo posléze spáleno. Možná si říkáte, jak to dopadlo s vykutáleným Italem Prelatim nebo jak to všechno neslo de Raisovo služebnictvo ? Samozvaný černokněžník byl prý dokonce odměnen za svědectví, která vypověděl vůči svému někdějšímu pánovi a i když byl nějaký čas uvězněn, nakonec se za něj přimluvil vévoda Jan V. To vše za Prelatův slib, že šlechtici vyjedná „s tím dole“ celoživotní bohatství.

De Raisovo poddaní smrtí svého pána nijak zvlášť netrpěli, ale jak mezi nimi, tak i mezi jeho rodinnými příslušníky se našli tací, kteří si za barona i poplakali. Dokonce se nechali slyšet, že de Rais byl jen zmanipulovaný a celý proces církev příliš zveličila. A to jen proto, aby se zalíbila vévodovi. Ať je pravda jakákoliv, jisté je, že Gillesovy zločiny děsily a děsí svět až dodnes.