Deník Williama BucksePARANORMAL

Deník Williama Buckse (18+) – 8. díl

Zde slíbený další díl tohoto týdne. Je sice delší, ale snad to nebude vadit. Rovněž znovu upozorňuji na věkovou hranici, jelikož se jedná asi o nejzvrhlejší část. Přeji příjemné čtení 🙂

finger_killer_by_thecolourushproject1. 12. 1963, Newark (New Jersey)
Všude otravujou s Vánocema. Ty zkurvený svátky nesnáším, jelikož si vždycky vzpomenu na trapný a povinný rodinný večeře. A Santa Claus? Moje máti vždycky říkala, ať mu napíšu, to co si přeju a on mi to přinese… pěkný hovno, já bych svý haranty rozhodně takovou kravinou nekrmil a na férovku přiznal, že opět dostanou ponožky, páč na lepší dárky nejsou prachy. Prostě mám koule!

Na ubytovně je ještě větší bordel než byl. Včera vyšel v novinách článek o tý mrtvý negryni a všichni to strašně řeší. V televizi jsou davy plačících negrů s transparentama, jak chtějí pro vraha nejvyšší trest… primitivní opice. Na světě jsou miliony lidí a každej den z nich někdo chcípne – na hladomor, že ho přejede auto nebo ho trefí šlak… takovej je zkrátka život… A každá má oběť by měla být naopak ráda, že se jí dostane takové cti a ještě by mi před smrtí měla děkovat. Zbavil jsem jí  nemocí, životních zklamání, ale i  placení účtů… a než chcípne, tak se ještě potěší pořádným ptákem a skončí v mé sbírce… co by chtěli víc? A jejich příbuzní? Řvou teď a řvali by, i kdyby dotyčné bylo osmdesát a exla sama ve spánku.

5. 12. 1963, Newark (New Jersey)
Dneska mě ti šmejdi vyhodili z práce. Hrozně mě to nasralo, jelikož to byl nejlepší šolich, jakej jsem kdy měl a hrozně mě bavil. Nejdřív jsem tam chtěl jít a šutrákama jim aspoň rozbít okna, když nic jinýho, ale pak jsem se uklidnil a zašel radši do hospody – zapít žal. Neměl jsem s sebou moc peněz a jelikož jsem cejtil, že dneska bourbon poteče proudem, zašel jsem ještě do nákupního centra, který bylo narvaný k prasknutí.
Byl tam pořádný blázinec, mraky lidí, vřískající parchanti a u pokladen dlouhý fronty. Super klima pro získání nějakýho kapesnýho. Stačilo „nešťastně“ vrazit do bohaté paničky nebo obejít fotříky, které jejich manželky pověřily nákupem dárků. Ani ne za půl hodiny jsem si takhle vydělal dvě stě babek. Což je hodně slušný!

V baru jsem si objednal dvojitýho panáka a kouřil jedno cigáro za druhým. Bylo tu živo. Nějakej mladej cápek stál u jukeboxu a povídal si s mladou holčinou. Nebyla nic moc, taková hořká houba, ale on se před slušně předváděl… musel jsem se smát. Chvíli jsem se cejtil už celkem v pohodě, dokud ten mladej cucák nepustil vánoční koledy. Už jsem se zvedal, že mu ručně půjdu vysvětlit, že tam má dát něco jinýho nebo mu kolem hlavy taky zacinkaj rolničky, když jsem si všiml nový servírky. Měla krátkou sukýnku, zpod který jí i v tuhle dobu vykukovala opálená macatá stehna. Jestli je něco, co mě spolehlivě uklidní, tak je to pěkná ženská. A tahle byla víc než to. Sednul jsem a zaluskal na ní prsty.
„Ještě jednoho Jima, pane?“ zeptala se takovým nevinným hlasem a usmála se.
Taky jsem se na ní usmál. „Jistě.“
Když odcházela, krásně zakroutila prdelí. Můj plán se ožrat jak carskej důstojník jsem přesunul na jiný večer, dneska tohle ještě ani neopeřený kuřátko bude moje!
Šla s tácem plným piva a panáků, nejistě se jí klepala ruka. Zastavila nad mým stolem a obezřetně mi podávala sklenku s ledem a ohnivou vodou.
„Nějaká rozklepaná slečno, první den v nové práci?“
„Ano.“ řekla tiše.
„Se nemusíte bát, tady jsou samý fajn lidi, chodím sem už dlouho.“
Měla modré oči a strašně hezkou pusu… moc by jí slušel z mrdky knír, pomyslel jsem si.
„Jakpak se jmenujete? Já jen… abych na Vás furt tak ošklivě neluskal.“
„Jmenuji se Susan.“ řekla a položila sklenku na stůl.
Holčina je koukám pěkně plachá, budu jí chvilku pozorovat a uvidí se. Nechal jsem pracovat svojí fantazii.
Po asi deseti panákách a nějakým tom pivu jsem byl rozhodnutej. Udělám si z ní svojí submisivní krásku – subinku Susan. Ty před ní jsem prostě jen vojel a bylo to, ale týhle se budu muset věnovat daleko víc. Navíc by ode mě bylo krajně nezodpovědné nechat tuto dívku napospas osudu. Musí poznat všechny radovánky, které život nabízí. Chce to jen trošku víc času.

17. 12. 1963, Newark (New Jersey)
Prachy si obstarávám pomocí čórek. Je to pohodlnější a navíc je všude čím dál větší chaos. Každý den chodím večer do baru. Se Susan si už tykám a vypadá to, že se jí dokonce i líbím. Toho se musí využít. Dnešek bude velmi zvláštní, jak pro mě, tak i pro ni.
„Ahoj, ráda tě vidím. Pivo jako obvykle?“ volala na mě Susan už z dálky.
Kývnul jsem hlavou na souhlas.
„Dneska ti to moc sluší.“ řekl jsem.
„Děkuju, hele nešel by jsi se mnou večer do kina? Měla jsem jít s kamarádkou, ale dostala angínu.“
Susan, Susan… takhle se mi dobrovolně vydat? Je fakt vidět, jak jsi nezkažená a hlavně nezkušená (vždycky zve do kina kluk, ne?).
Souhlasil jsem, zatímco jsem přemýšlel o způsobu mého budoucího chování. Věděl jsem, že tentokrát budu muset být tím hodným chlapcem, který ve svém prvním autě nejezdí jako blázen, nemluví sprostě, ve volném čase chodí sekat dřevo nemohoucím babičkám a děvčata nemrdá, nýbrž se s nimi romanticky pomiluje… Bude to těžký, ale o to sladší bude odměna.

Dal jsem si dvě piva a pak čekal, až se Susan převlíkne. Samozřejmě, že měla na sobě pořádnej kožich… zkurvená zima. Poté jsme společně šli ke kinu, cestou jsem se jí zeptal na název toho filmu.
„Milenci z kopretinového háje.“ odpověděla.
Do prdele! Už ten název vypovídá, že to bude pěkná sračka, to nemohla vybrat bondovku nebo nějakej horor? Klid, Williame, budeš to muset přetrpět. U vstupu jsem koupil kýbl popcornu a pak jsme se šli na tu chujovinu podívat.
Během filmu jsem v sobě dusil nadávky a pak hlavně smích – fakt hrozná sračka. V půlce se mi začalo chtít spát, takže jsem nenápadně chytil Susan kolem ramen a začal si znovu nadávat. Když zrovna probíhala scéna v noci a bylo v sále dost tma, dala mi Susan pusu, ale než jsem se k něčemu zmohl já, bylo zase až moc světla. Bylo strašně těžký se ovládat, snažil jsem se myslet na všechno možný, ale pořád jsem před očima viděl jen nahou a svázanou Susan. Konečně film skončil a já už celej natěšenej na kousek vlhké štěrbinky jsem své vyvolené nabídl, zda nechce zajít ke mně.
„Nemůžu. Musím hlídat mladší sestru, rodiče jsou na služební cestě.“
Tak to teda ne! Hodinu a půl jsem trpěl u píčoviny, kde kopretiny zpívaj o tom, jak je láska bezva… a teď jako nic?
„A nemůžu tě aspoň doprovodit, bydlím kousek odsud. Můžu vzít psa.“
„Tak jo.“
Šla napřed a já metelil pro Jokieho, měl jsem v hlavě skvělej plán.

Za deset minut jsem i se psem kráčel vedle ní.
„Takže ty máš ségru, jo? A to se nemůže pohlídat sama?“ zeptal jsem se jí co nejmilejším tónem.
„No, je jí sice patnáct, ale rodiče se o ní strašně bojí.“
Velmi zajímavá rodina, určitě bude její ségra pěkně hnusná a není vůbec důvod se o ní bát, zasmál jsem se.
„Čemu se směješ?“ zeptala se Susan.
„Ale jen jsem si na něco vzpomněl. Víš, dnešek byl strašně bezvadnej.“
„Já si ho taky moc užila… Tak a tady bydlím, přijdeš zítra zas do baru?“

„To víš že jo.“
Chtěl jsem jí dát hubana, ale ona mi jen položila prst na pusu, usmála se a zmizela v domě. Koukám, že někdo zkouší mojí trpělivost… a ještě takhle dementním způsobem, romantické filmy ženskejm akorát dělají zbytečný iluze a blbnou je!
Chvíli jsem stál na ulici, ale pak se pomalu připlížil k plotu. Skrz kovové tyče jsem sledoval, jak se svítí ve dvou horních oknech. Po asi hodině se zhaslo, ale já ještě pro jistotu půl hodiny počkal. V báni se člověk naučí spoustu užitečných věcí… třeba co použít místo paklíče. Během chvilky jsem se dostal i se psem na předzahrádku. Vstupní dveře byly minutová záležitost. Když jsem je potichu otevřel, přivázal jsem Jokieho k věšáku a řekl, ať je ticho a ať čeká. Sám jsem se vydal na průzkum.
Všude bylo ticho a tma. Bál jsem se, že o něco zakopnu. Vyšel jsem po schodech do prvního patra, díky oknům zde bylo i nějaké světlo. Byly tu čtvery dveře, zkusil jsem ty nejblíž blízko mě.
Byla to ložnice a byla prázdná. Potichu jsem zavřel a přešel k dalším dveřím. Byl to dětský pokoj, v posteli tam spala sestra Susan. A teda, jestli jsem říkal, že musí být šeredná… beru zpět. Na to, že jí je patnáct, má hodně slušný kozičky. Proto jsi sem ale nepřišel! Za předposledními dveřmi v posteli ležela Susan. Hnědé vlasy měla rozprostřené na polštáři. Cítil jsem, jak se pomalu dostavuje ten vítězoslavný pocit, ale ten se tentokrát mísil i s něčím jiným… někdo by to mohl nazvat snad i posvátnou úctou.
Pohladil jsem jí po tváři. Vypadala snad ještě nevinněji než normálně. Jenže jsem trošku nezvládl situaci, vzal lampu z jejího stolu a fláknul jí s ní o hlavu. Z čela jí začala vytékat krev. Byl jsem na sebe nehorázně nasranej, chtěl jsem si jí vzít úplně jinak, ale to, co jsem cejtil, bylo silnější než já. Začal jsem trhat prostěradlo na úzké cáry a těma jí přivazovat k posteli. Šlo to těžko, jelikož měla strašně divnou postel. Byl jsem rozklepanej a šlo mi to těžce, ale nakonec jsem měl Susan do ikska. Strhl jsem z ní oblečení. Bylo to krásné, i přes to šero, jsem jí viděl, jak leží nahá, přivázaná v bílý posteli a na hlavě má krvavou korunu. V tuto chvíli jsem si uvědomil, že nejsem jenom bůh, ale i umělec!
Líbal jsem jí po celým těle, její teplá kůže mi hřála obličej. Mačkal jsem jí kozy. Ale najednou mi ta její nahota začala kupodivu vadit, chtěl jsem jít obléct… co třeba do krvavého korzetu? Začal jsem jí mezi kozama nožíkem vyrejvat křížky, takhle jsem pokračoval až nad její kundičku. Kousek pod klíční kostí jsem jí vyryl i vlnovky. Chvíli jsem čekal a usmíval se, když se krev mísila dohromady a malé kapičky dopadaly i na její hnědé chloupky na lasturce. Sedl jsem si nad ní a začal tu krev slízávat. Olizoval jsem i její bradavky, které krásně ztvrdly a byly v té krvavé louži jako narůžovělé ostrůvky. Na hubě mi zasychala krev a já směřoval níž.
Susan sebou začala vrtět, proto jsem všeho rychle nechal a připravil si další část prostěradla. Sotva přišla k sobě, vytřeštila oči… přiznávám, že se asi musela leknout, já jí ale zacpal rukou hubu. Její dech byl nepravidelný a horký.
„Drž hubu, kurva! Nic se ti nestane, jen ti chci něco ukázat.“ šeptal jsem, zatímco ona se mě snažila kousnout.
Použil jsem prostěradlo, abych si jí zklidnil. „Víš, to co jsme dneska viděli, to byla pohádka a já ti chci ukázat, jak to chodí v reálu… neboj se… budu něžnej a dám si pozor.“ zašeptal jsem a začal se smát.
Při prstění se klepala… a pak, že se to tý kurvě nebude líbit. Sotva jsem však do ní zasunul na chvíli péro, zpoza dveří se ozvala sestra.
„Susan, je vše v pořádku? Já jen, že dole jsem slyšela jakoby někdo chodil.“
Malá sestřička s perfektníma trojkama se nám probudila.
„Teď ti to sundám a ty sestře spořádaně odpovíš a jestli začneš řvát, dopadnete obě hodně špatně… rozumíš?“
Očima souhlasila. Sundal jsem jí prostěradlový roubík.
„Caren, běž si lehnout, to se ti jen něco zdálo.“
„A nemůžu spát s tebou v pokoji?“ ozvalo se zase.
Už jsem to nevydržel a musel zakročit.
Susan jsem znova zavázal hubu a šel otevřít dveře. „Ahoj, hele my tady zrovna s tvojí ségrou mrdáme, můžeš vypadnout?“
Holka, sotva mě uviděla, zařvala a dala se na útěk. Já hned za ní.
„Počkej, neutíkej!“
Až v běhu mi došlo, že jsem ještě pořád od krve. Ale byl jsem rychlejší, chytil jsem tu malou svini za ruku a pak si jí přitočil a pořádně jí sevřel krk. Pomalu modrala a já jí zamknul do první místnosti, co jsem našel – podle všeho asi nějakýho špajzu.
„Jokie, hlídej!“ poručil jsem psovi, který nervózně přešlapoval u dveří.
Vracel jsem se nahoru, Susan se kroutila na posteli jak v nějakým záchvatu. Ale vázání bylo příliš pevné.
„Tak jsem zpátky.“ a líbnul jsem jí na tvář.
Jako by se nic nestalo jsem jí mrdal, ale i když to bylo všechno fajn, něco mi říkalo, že přece jen může být něco ještě lepšího. Dal jsem si cigáro a koukal na Susan, její uřvanej obličej byl plnej bílý tekutiny. Byl jsem strašně zklamaný a když jsem do ní naposled zasunul a přiškrcoval jí při tom, schválně jsem tlačil delší dobu. Po asi pěti minutách bylo po ní, dokonce mi přišlo, že ve stejnou chvíli co chcípla, jsem to do ní akorát pustil. Hodil jsem na ní deku a pozoroval, jak se bílé povlečení nasakuje krví.
Věděl jsem, že Caren nemůžu nechat bez povšimnutí, ale chtěl jsem se ještě trošku porozhlídnout po tom baráku. V ledničce jsem našel šunku a bagety, takže jsem se nadlábnul. Pak jsem se šel porozhlídnout do obýváku a kromě pár cennejch věcí (který jsem naházel do igelitky a hodil k východu), jsem objevil i bar plný chlastu. Pár lahvinek jsem si taky ulil a jednu rovnou otevřel. Bylo to nějaký víno. U špajzu visely na zdi rodinné fotky. Divil jsem se, jak někdo tak strašně hnusnej jako pan otec může zplodit tak nádherný holky. Měl tři brady, velkej pupek a knír. Matka vypadala docela šťavnatě… po dvou flaškách vodky bych do ní šel.
Jokie nervózně přešlapoval kolem Caren a olizoval jí obličej. Holka ležela na zemi hned vedle police s marmeládama.
„Hej, vstávej… je tu strejda Will.“ řekl jsem a trošku do ní kopnul.
Ležela dál. Znovu jsem jí nakop… zase nic. Sklonil jsem se k ní a najednou BUM! Ta svině mě flákla čímsi do ksichtu, až se mi zatmělo před očima. Celej jsem se motal a ona pomalu vstávala.
„Jokie, vem si jí!“
Pes zaštěkal a jedním velkým skokem se Caren zahryzl do krku. Vystříkla krev, holčina zakřičela bolestí a znovu se zhroutila k zemi. Zvíře začalo olizovat kousnutí.
„Fuj
!“ řekl jsem a pes odběhnul. „Tak vidíš, kdybys nedělala kraviny, mohla jsi na tom bejt líp. Nevadí, užiju si aspoň já.“
Chtěla něco říct, ale já viděl, jak pomalu chcípá, jak jí vyhasínaj doširoka otevřené oči a dodejchává. Byl to úžasnej pohled… dokud mi neležela nehnutě v náručí, smál jsem se na ní. Aby celá ta záležitost nebyla tak ponurá. Pak jsem jí položil do její vlastní krve a jelikož jsem byl značně unaven její sestrou a ukradeným vínem (ano, načnul jsem ještě jednu flašku), roztrhl jsem jí její košilku a strčil do ní prst. Párkrát dovnitř, pak zase vytáhnout… olíznul jsem ho a začal si rozepínat kalhoty. Klečel jsem a Caren roztáhl nohy, věděl jsem, že musím jednat rychle, jelikož začne brzo tuhnout a bude suchá jak vjezd do pískovny. Kdyžtak bych si poradil… marmelád je tu dost.
„Tak pojď, holka, ať to máme za sebou.“
Strčil jsem ho do ní, ale šlo to strašně ztuha. Bylo to divný, není mrtvá ani pět minut, tak rychle mrtvola netuhne. Přirazil jsem tak, až to i mě samotnýho lehce zabolelo a najednou jsem cejtil, že vlhne… ale bylo to fakt divný. Vyndal jsem péro ven a hned mi bylo všechno jasný… Caren právě přišla o věneček! Všechnu zbylou krev jsem z ní slízal.
„Vidíš, a ani tě to nebolelo.“
Je strašně fajn projíždět čerstvě otevřenou cestičkou. Když jsem s ní skončil a z píči jí kapala mrdka, byl to báječný pocit. Je nádherný připravit holku o panenství. Chtěl jsem na to mít vzpomínku a tak jsem vyndal nožík a vyříznul jí poštěvák… zabalil do papírovýho kapesníku a schoval do kapsy. Naposledy jsem se na ní kouknul – krvácela.  Na steně visely tři štangle salámu, já jednu vzal a pořádně jí do ní strčil… pak jsem se otočil na psa a nabídnul mu právě naloženou večeři. Okusoval salám mezi stehnama mladý holky a mě napadlo, že jsem vlastně nezkouknul Careniny perfektní kozy.
„Ještě přijdu.“ pronesl jsem a šel najít koupelnu.
Po příjemné sprše a další flašce vína, jsem se vrátil opět k mé odšpuntované čubičce. Vyhrnul jsem jí ten poloroztrhlej hadr nasáklý spermatem a krví a zčeknul kozičky… byly jako citrony se špičatýma výstupkama na konci.
„Pěkný. Jsi fakt moc pěkná holka, dal bych si tě ještě jednou, ale bohužel… jsem unavenej… ale něco ti tu nechám… pro zahřátí.“
Vytáhnul jsem vocas a ležící Caren prostě pochcal. Chcanky pleskaly o její kůži a roztejkaly se všude okolo. Holt když je člověk na sračky a musí… tak musí!
„Jdem!“ křiknul jsem na Jokieho a společně jsem se odebrali na cestu domů. Sralo mě, že jsem se nechal tolik uníst, co se týče Susan, ale nakonec to bylo fajn… a ještě si člověk odnášel spoustu drahých suvenýrů a promile v krvi…

WILL

Related Articles

7 Comments

  1. Tak tenhle díl byl fakt síla! Znovu jsi nezklamala, spíš mě každým dalším dílem víc a víc překvapuješ 🙂 Už se těším na další 🙂

  2. Skvělý! Ale prostě mi tam chybí nějakej zvrat, takhle to může trvat do nekonečna 😀 Ale skvělý historky!

  3. Čím dál tím lepší 🙂
    Doufám že toho bude ještě víc a víc protože po dlouhý době jsem narazil na nějaký čtení který mě vždycky naprosto pohltí.
    Opravdu výborná práce 👌🔝

  4. Zdravím, je to naprosto úžasné a hltám každé slovo z příběhu. Takže palec nahoru, a když nad tím tak přemýšlím, tak autorka musí být, tak trochu zvrácená. 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button