Strašidelný klub Bobbyho Mackeye

Až budete někdy projíždět kolem amerického města Wilder a budete mít chuť se trošku pobavit, rozhodně navštivte klub Bobby Mackey’s Music World – nejstrašidelnější podnik celých Spojených států – Klub Bobbyho Mackeye.

Nad hlavním vchodem vás uvítá veliká cedule, na které je varování, že „Na místě straší a že pokud vstoupíte, tak za jakékoliv napadení či problémy způsobené místními duchy nenese klub žádnou zodpovědnost“. Asi si teď říkáte, co je to za blbost nebo přemýšlíte o nějaké nové metodě marketingové strategie, ale jak personál, tak i častí hosté ví, že tu nevisí jen tak. Ale pěkně popořadě.

V roce 1850 stojí na severovýchodě Kentucky obyčejná budova, která slouží jako jatka. Při její výstavbě se v suterénu vykope studna, která bude sloužit k odvodu krve a zvířecích vnitřností do nedaleké řeky. Po pár měsících provozu, se však po městečku začíná šířit zpráva o tom, že právě přítomnost zvířecí krve zve do oblasti mnoho satanistů, kteří v noci vnikají do budovy a provádějí tam všemožné rituály. Během jednoho má být i vyvolána mocná tajemná síla, která však  dá o sobě vědět mnohem později.

Někdo se domnívá, že se však projevila už v roce 1896, kdy se poblíž budovy jatek odehraje velmi brutální vražda. Obětí se stane dvaadvacetiletá Pearl Bryanová. Dívka se po poli snaží utéct svému příteli Scottovi Jacksonovi a jeho kamarádovi Alonzu Wallingovi. Jackson se před chvíli dozvěděl o Pearlině těhotenství, ale role otce se mu ani trochu nezamlouvá a nutí dívku k potratu. I když se Pearl snaží utéct ze všech sil, muži jí dohoní a Scott jí povalí na zem.
„Jestli si to vzít nenecháš, vezmu ti to sám!“ zakřičí Scott a vytáhne velký nůž.
Pearl několikrát bodne do břicha a aby zabránil její identifikaci, uřízne jí hlavu (která se nikdy nenajde, ale zlí jazykové tvrdí, že jí Jackson prodal satanistům) a tělo nechá na místě. Policisté však Pearl i tak úspěšně identifikují a Scotta i jeho kamaráda odsoudí za vraždu oběšením. Než však Walling zemře, s oprátkou na hlavě slíbí, že na místě bude strašit.

Jatka přestávají prosperovat a nakonec jsou proto zbourána. Místo však nezůstane bez povšimnutí a na začátku 20. let minulého století tam vyroste kasíno s nočním klubem. Takový podnik samozřejmě přiláká i spoustu nekalých živlů a tak není nic neobvyklého, když si zde každý večer pár gangsterů vyřidí své účty. Aby se těmto incidentům aspoň trošku zamezilo, budova podstoupí rekonstrukci a přejmenuje se na Latin Quater. Majitel zde pořádá i spoustu hudebních vystoupení. Během jednoho koncertu se jeho dcera Johanna zamiluje do zpěváka vystupující kapely, Roberta Randalla, a nedlouho poté s ním i otěhotní. Jenže to nese velmi těžce dívčin otec a proto nechá Roberta zabít. Když vše vyplyne na povrch a Johanna zjistí, kdo stál za smrtí jejího přítele, rozhodne se pro pomstu a otci nasype do pití jed. Poté spachá v suterénu sebevraždu.

• Johanna byla známá díky svému parfému, který voněl po růžích…

Klub jako by snad přitahoval smrt. V roce 1978 do něj několikrát za měsíc přijíždí policie, protože zde hosté často řeší své spory vraždou. Nakonec místní šerif rozhodne klub zavřít. Jenže ještě téhož roku ho koupí známý country zpěvák Bobby Mackey a přestaví ho na hostinec s hudebním salónkem. Vše běží jako na drátkách, podnik prosperuje a lidé se do něho jen hrnou. Jenže už od prvního dne otevření se zde zároveň děje něco podivného. Hosté si často stěžují na rapidní snížení teploty a chodí za obsluhou s tím, že viděli samovolně pohybující se židle nebo sklenice. Několik lidí prý dokonce slyšelo i jakési šeptající hlasy, které volaly jejich jméno, ale nikomu nepatřily. A třešničkou na dortu jsou svědectví o spatření přízraku mrtvé Johanny (před jejím zjevením se prý klubem začne linout silná vůně růžového parfému) a bezhlavého ducha Pearl Bryanové. I když si to vše Mackey odmítá připustit, podobná tvrzení se množí a množí. Dokonce byla zahlédnuta i mlhavá dvojice jakýchsi mužů, z které jeden držel v ruce krvavý nůž. Zaměstnanci se často se svým šéfem hádají, jelikož i oni si zažili své. Nadřízený jim nevěří a dokonce je osočuje z šíření strašidelných historek po městě. Jenže i on nakonec změní názor…

Bobby má těhotnou ženu Jane, které často o těchto „bláznivých“ historkách svých zaměstnanců a hostů vypráví. Ale manželka po nějaké době rovněž oznámí, že slyší kroky v prázdných místnostech, podivné rány a dokonce prý šepot vlastního jména.
„Ale prosím tebe, ještě ty s tím začínej.“ říká Mackey a ťuká si při tom na čelo.
Jenže za krátkou dobu už nebude.

Jane často svému muži v klubu pomáhá. Nyní jde pro nějaké věci do suterénu. Najednou ucítí velmi silnou vůni růží a uvědomí si, že je něco špatně. Jako by tady byl někdo s ní a pozoroval jí. Pocit je velmi nepříjemný a sílí, proto si řekne, že by měla raději jít zpět nahoru. Otevře dveře a pomalu vychází schody, jenže v tu chvíli jí pevně chytí neviditelná ruka. Žena se snaží vytrhnout, ale nejde to, najednou cítí strašnou tíhu na hrudníku a kdosi říká „Odejdi!“. Tíha na prsou je těžší a těžší, žena pod její vahou zavrávorá a padá ze schodů dolů. Když Bobby najde ženu pod schody, ihned jí odveze do nemocnice, kde mají lékaři plné ruce práce se záchranou nenarozeného dítěte. Vše však dopadne dobře. Mackey je z celé situace velmi vyděšený a dokonce prohlašuje, že klub nechá zbourat a postaví si jinde nový. Sliby se slibují… a podivné věci se dějí dál.

Studna je sice už dlouhá léta zasypána, ale i tak se objevují teorie o tom, že temné bytosti, které terorizují lidi v klubu, procházejí právě skrz ní. Že už dávno nejde jen o paranormální jevy a zjevování duchů, svědčí událost, která se přihodí jednomu z prvních Mackeyeho zaměstnanců. Carl Lawson pracuje jako údržbář, má na starost celou budovu. Jelikož je starý mládenec, Mackey mu pronajímá jeden pokoj nad lokálem. Carl proto na místě pobývá 24 hodin denně. I on si začne všímat, že se něco děje. Zhasínají se a zase rozsvěcují světla, hýbou se židle a stoly a svévolně se otevírají dveře, které před malou chvíli zamknul.
„A jukebox, to byste nevěřili. Ten v klubu spouští sám od sebe, i když není zapojen do zásuvky! A vyhrává písně z 30. a 40. let, které v něm ani nejsou uložené.“ říká jak Bobbymu, tak i ostatním kolegům.

Lawson sedí jednoho večera u baru, když najednou vyskočí a začne křičet, že vidí ducha rozzuřeného muže. Barmani a hosté ale nikoho nevidí. A když Carl začne říkat, že navázal komunikaci se zesnulou Johannou, mnozí si myslí, že je na drogách a vše to jsou jen jeho halucinace. Lawson tvrdí, že v klubu nejsou jen duchové, ale i démoni, a největší aktivita se projevuje u studny ve sklepě. Rozhodne se, že celou věc vyřeší pokropením studny svěcenou vodou. Doufá, že se démoni a zlí duchové uklidní a do klubu se už další entity nebudou dostávat. Ale všechno má spíše úplně obrácený efekt.

Carl se začne chovat velmi zvláštně. Má pomalé pohyby a neustále velké fialové kruhy pod očima. Fámě o užívání drog začínalo věřit víc a víc lidí. Mackey byl z toho velmi nešťastný, s Carlem byli dobří přátelé. Jednou mu to nedalo a zeptal se, zda opravdu nějaké drogy bere.
„Mají nade mnou moc! Hlavně Alonzo! Walling! Nedopřeje mi klidu.“ opakuje neustále dokola Lawson.
Bobby je bezradný, jeho hosté si stěžují na podivné věci a chodící mlžné siluety víc než kdy předtím. V srpnu 1991 proto povolá do svého klubu reverenda Glenna Coea, aby provedl exorcismus. Vymítání trvá několik hodin a během něj se ze sklepení ozývají podivné skřeky a celá stavba se třese. Reverend se zaměří také na Carla Lawsona a pomůže mu očistit jeho duši a tělo od temných sil. U konce vymítání měl z těla Lawsona údajně vystoupit černý stín.

Nějakou dobu po exorcismu je v klubu klid, ale pak se opět podivné jevy vrátí. Bobby však klub nechává rozjetý dál a lidé si na strašení pomalu začínají zvykat, mezi jeho hosty často patří právě vyšetřovatelé paranormálna. Šeptání jmen, pohybování předmětů, hraní s elektrikou a stinné postavy jsou stále přítomny. Bude tomu i nadále nebo se objeví někdo či něco, co tohle místo očistí od všeho zlého?