Velhartický hřbitov

Jedno z nejstrašidelnějších míst se nachází jihovýchodně od města Klatov. Stranou od obce Velhartice, v polích u lesa, obklopuje kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1373 malý hřbitov. Místní hřbitůvek je díky kostelíku vidět ze silnice a na mnohé působí až stísněným dojmem. Díky němu vznikla jedna báseň ze sbírky Karla Jaromíra Erbena Svatební košile.

Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
Pohnul se obraz na stěně –
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i – zlé že znamení!

Úryvek z balady Svatební košile nám má trochu přiblížit, co se asi onehdy vlastně stalo. Panna milovala chlapce, ale netušila, že je už mrtvý a pochovaný na hřbitově. Někteří se domnívají, že ji tajně miloval ještě druhý muž, který žárlil na lásku dívky k mrtvému. Chtěl ji potrestat a proto probudil mrtvého, a nechal vést jeho kroky tam, kam ho srdce celou dobu táhlo. Nejspíš všemu nepomohla ani dívčina modlitba za navrácení chlapce za jakoukoliv cenu. 

Ten, kdo četl báseň, ví, jak to celé probíhalo a i ví, kde dívka skončila. Chlapec ji chtěl sebou do hrobu se slovy ze ji stačí dvě košile a to jedna pro ni a druhá pro něj. Dívka mu utekla do tehdejší úmrlčí komory právě v kostelíku. Dnes bychom ji nazvali márnicí. Tam na ni čekal další mrtvý. Až když chlapec přesvědčoval mrtvého, aby mu dívku podal, pak se opět vystrašená a celá strachy bez sebe obrátila k bohu.

Bůh ji mě opravdu vyslyšet a pomoci jí. Na druhou stranu je znám fakt, že zlo, které má podobu duchů a dalších nadpřirozených jevů ztrácí sílu prvními ranními paprsky, tzn. při zakokrhání kohouta. Tomu se věřilo od nepaměti a svou váhu to má i v dnešní době. Díky tomu měli dívku najít z rána živou na hřbitově, kde našli i cáry ze svatebních košil.

To je však jen pověs. Jistě, i pověst se zakládá na pravdě, ale Velhartický hřbitov má v sobě ještě jednu hroznou vzpomínku, která je pravdivá a pro místní nejspíš stále živá.

Kdysi stál na místě dnešního kostela kostel dřevěný, kam se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a ti všichni uvnitř uhořeli. Proto uvnitř kostela vidíme kříž na zdi. Návštěvníci mohou slyšet nářky a pláč. Někteří tvrdí, že v místě je cítit i kouř a spálenina. I když na místě nechali postavit kostel nový, stejně se nic nezměnilo. Příbuzní lupičů byli prokleti a pravdou je, že nejspíš do dnes se s kletbou setkávají.

Pravdou je, že druhá historka je i historicky dochovaná. Místu nepřidává na dobru ani hrad se zámečkem stojící nedaleko. Je jasné tedy, že místo ve středověku je nasáklé krví a utrpením mnoha lidí. Nejeden návštěvník hradu se rozhodne pro výlet i na hřbitov. Už na prohlídce zámku nebo hradu Vám o místním hřbitůvku říkají. Nevím zda je dobré brát tohle místo jako úžasnou turistickou atrakci. Mějte na paměti klid mrtvých a fakt, že místo má v sobě tolik špatné energie, kterou nemusíte ustát. Nikdo se na takových místech, kde jsou hroby rád nezdržuje a pro klid těch, kdož jsou tam pochovaní by ani neměl.

google.com
google.com
google.com
google.com

2 komentáře: „Velhartický hřbitov

  • 23.11.2016 (7:36)
    Permalink

    Prosím Vás, kdo to psal? Pokud chcete veřejně publikovat, měli byste se aspoň naučit česky a pokud toho nejste schopni, snažte se alespoň nevynechávat písmena ve slovech. Vždyť to má otřesnou úroveň, což je škoda, protože je to zajímavý web. Já si dodnes myslel, že Velhartice jsou blízko Klatov, ale teď už jisto jistě vím, že jsou vlastně blízko Katov. Tak díky za informaci, troubové!

    Reagovat
    • 20.3.2018 (18:12)
      Permalink

      To máš asi pravdu, ale kdyby v tomto nebyly chybky, byl by super.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.