Muž, který mi uvízl v hlavě

Věcem ohledně duchovna nerozumím. Ale mám pocit, že se mi v mém životě dějí zvláštní věci. Chodí za mnou do práce pán, který mi měřil GPZ. Mohla jsem si i zkusit virgule. Vzala jsem je do ruky, a čekala jsem, že se pohnou. A ještě než se stalo, ta jsem viděla mezi virgulemi nějaké vlnění. Tak jsem chodila a zkoumala co vidím. Pán říkal, že jsem nějaká senzibilní, ani nevím co to znamená, motá se kolem mě delší dobu, ale poslední měsíc mi je jeho přítomnost nějak nepříjemná. Lépe řečeno, mám z něj špatný pocit. Něco mi nějak nehraje. Pán se velice zajímá o duchy, zóny, a nabídl se, že mě nějakou sugescí uvede i do minulého života. Poslední dobou nemyslím na nic jiného, než na něj. Mám pocit, že se mi snad zavrtal do hlavy. V sobotu večer jsem dost ponocovala a nemohla jsem se soustředit na nic. Pořád mi odbočovaly myšlenky k němu. Ležela jsem a buď začínám mít něco s hlavou, nebo jsem s ním na dálku komunikovala. Nevím, zda to jde, nebo zda to jsou jen výplody mé fantazie. Cítila jsem i jakési mrazení, které mi několikrát prošlo celým tělem. Dnes jsem si na pána vzpomněla. Za deset minut byl u mě v práci. Přiběhl a vyprávěl mi, že nahrává na kazetu doma dokument, který jsem v televizi nestihla. Po pár minutách odešel, že spěchá, že to musí stopnout. Vrtalo mi hlavou, že přišel jako na zavolanou. Tak jsem mu napsala SMS, že je zajímavé, že se objevil v tu chvíli, když jsem na něj myslela. Odepsal mi, že vidím, jak to funguje. Odepsala jsem mu, že na mě musí myslet často, protože si na něj často vzpomenu. A on na to, že by to fungovalo až tak….? Dále jsem mu napsala, zda na mě nemyslel náhodou v sobotu večer. No, a zjistila jsem, že ano. Když si to tak zpětně přeberu, tak mám pocit, že kam se pohnu, tam se objeví. Jeden den v pátek jsem byla na pouti, no a kdo se tam neukázal. V pondělí se za mnou stavil v práci přeměřit zónu a trochu jsme se zapovídali. Během rozhovoru se mě zeptal, proč jsem nebyla v sobotu na pouti. To mě v celku zarazilo. Jak to mohl vědět? Zeptala jsem se ho, jak ví, že jsem tam nebyla. Nějak to zakecal. Mám pocit, že si neustále hledá důvody, aby se za mnou stavil. Jednou to jsou knížky, pak letáčky, přinese mi čokoládu, oříšky ze stromu jako Popelce (mimochodem jsem na ně pár dní před tím myslela). Nevím, zda to je zcela normální, aby na mě cizí člověk tolik myslel. A hlavně, že ho nemohu dostat z hlavy. Nevím, jaké schopnosti člověk může mít, ale mám pocit, že to je celé zvláštní a začínám mít z něj tak trochu strach. Je to takový podivín, lidi se s ním moc nebaví. Je toho mnohem ví. Čím víc ho pozoruji, tím víc se mi to nezdá. Jsou jisté schopnosti, které by mi mohly manipulovat mysl? Mám pocit, že jsem ve fázi jakého si uvědomování sama sebe. Mám takové složité období. Dost pracuji se svými myšlenkami, dělám si na život úplně nový pohled. Vše by tak nějak šlo, ale tento pán mi situaci prostě zamotává.